O FILMU

Velká dramata, která se odehrávají v zákopech 1. světové války, se zdají být opět v kurzu. Jen co hedvábné (dobře, papírové) kapesníčky utřely poslední slzičku, která ukápla při sledování velké lásky Manecha a Matildy v Příliš dlouhých zásnubách, a už tu máme další film, který by měl být inzerován s poznámkou o vysoké pravděpodobnosti dojetí. Nic proti tomu. U Lásky nebeské se člověk také bez problému nechá unést vánočně-milostně-tklivou náladou, tak proč ne teď. Proti filmu jako takovému lze mít dopředu snad jen to, že mimo Francii se snímek dostává do kin příliš pozdě – od ledna dál většinovou veřejnost zajímají spíše povánoční slevy, než trocha toho poctivého patosu, sbratření a míru. V tomto případě doslova. Celý film se točí kolem situace, která prý na Štědrý večer roku 1914 opravdu nastala v zákopech, kde proti sobě zalehly německé, francouzské a skotské jednotky. Bývalý německý tenor Sprink se dal do zpěvu Tiché noci a na druhé straně frontových linií se k němu přidali skotští dudáci. A najednou – světe div se – se z nepřátel na několik hodin stali ti, kdo proti sobě v zásadě nic nemají, a kdyby byla situace jen o trošku jiná a politikové méně vybuzení, jistě by někde v hospůdce na neutrálním území zasedli k žejdlíku. Takhle spolu popijí teplého čaje, vymění si přání zdraví a všeho nejlepšího, chvíli zakarbaničí, v prosincové noci si zahrají fotbal a ráno se do sebe pustí s neumenšenou silou. Rozkazy jsou rozkazy a národní hrdost je (dosaďte si). Těžko říci, jak jim při tom bylo...

TRAILERY

FOTOGALERIE