Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba

Kruh se uzavírá. Touhle otřepanou hláškou se výjimečně nesnažím navodit atmosféru, jen mi přijde zábavné, že právě Epizoda I byla mojí první velkou recenzí. O filmu už jsem tou dobou psal víc než rok, ale Lucasův comeback byl tím velkoformátovým, dospělým článkem, který četly tisíce lidí. Dal jsem tehdy osm z deseti, byl jsem spíš nadšený z trikového karnevalu, kung-fu Sitha Darth Maula a efjedničkových kluzáků, takže jsem velkodušně ignoroval Jar Jar Binkse a vůbec celou snahu o to poslat sérii o generaci níž, tj. k dětem sotva školou povinným. A to bylo prosím tehdy ještě ve 2D a v originále (původní znění nabídne pár kin i tentokrát, ale musíte hledat opravdu důkladně). Epizoda I mě uchvátila a s příslibem dalších pokračování dvě dekády starý odkaz. Jaké pocity zanechává po bezmála třinácti letech v člověku, kterému tehdy bylo -náct?

Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozbaFotogalerie

Účelem tohoto textu není psát novou recenzi. To by bylo zbytečné, protože jediné, co se na původním filmu změnilo je pár pokusů o konverzi do 3D. Kdo to chce vědět předem, tomu prozradím, že jde o konverzi průměrnou. Pár scén vykoukne za hranici plátna, ale jinak jde o účelový bazmek, který z vás vytahá peníze a na nos vám usadí otravné brýle. Mnohem víc bych uvítal, kdyby Lucas epizody vyremasteroval do digitálu a uvedl je v IMAXech. Na jejich obří plátna tahle série patří víc než kam jinam a dostala by tam nový rozměr. Opravdový rozměr. Stran téhle maškarády je snímek totožný s originálem, jen v dabingu je nově namluven úvod s letícími titulky (trochu autoritativnějším hlasem). Nemohu říct, že by na mě snímek po letech působil nějak zázračně jinak, překvapením je spíš to, jak čestně si film drží své technické kvality - triky obstojí i v dnešní konkurenci, choreografie soubojů a tempo honiček nepůsobí nijak ospale, a kdyby šla Epizoda I do kin jako zbrusu nový film, má dost pravděpodobně lepší šance než tehdy.

Pro mnoho z nás byly původní Star Wars vstupenkou do žánru sci-fi.V roce 1999 Epizodě trochu hypu z plachet ubral Matrix, který měl v českých kinech premiérou o šest týdnů dříve. Byl to souboj zcela neporovnatelných přístupů ke sci-fi. Dravý a neotřelý cyberpunk proti naivní digitální pohádce o rytířích, korábech, dobru a zlu, cti a proradnosti. V ideálním světě vedle sebe mohou obě varianty koexistovat, ale tady potřebovala kritika i diváci jasného vítěze. Star Wars jasně vítězily po komerční stránce, ale jinak Lucas dostával kapky za přebytečné gungany, příliš plyšákovitého Anakina a jen minimální nahlédnutí do historie řádu rytířů Jedi, což čekal snad každý fanda. Prostě jsme po těch letech půstu nedostali ani zdaleka to, co jsme čekali. Epizoda I byla pozvánkou pro nové fanoušky, zatímco věrní veteráni dostali košem.

To všechno v součtu s neuvěřitelnou konkurencí. Pro mnoho z nás byly původní Star Wars vstupenkou do žánru sci-fi, povinnou četbou před vším ostatním, protože jsou přece "nejlepší". Před Epizodou I jsme ale viděli tuny vesmírných bitev, ikonických hrdinů ve skafandru i bez něj, spoustu příběhů z budoucnosti, které nám rozšířily obzory. Naivitu Lucasovy čtvrté epizody, která víc než cokoliv jiného připomíná českou pohádku o Honzovi ze zapadlé planety, který se vydává do velkého světa pro svou princeznu, rádi promíjíme, protože už víme, co ji následovalo a hlavně jsme na ní vyrostli. Epizoda I tuhle záchrannou síť nemá a nenabízí dostatek vysvětlování, dostatek mytologické omáčky, která by nás zabavila v momentech, kdy nejde o osud galaxie. Lucas si navíc nepotrpí ani na nějaké časté pomrkávání, s trpělivostí děda Vševěda buduje oslí můstky a rýsuje svůj Velký plán.

Epizoda I teď míří do kin nezatížena silnou blockbusterovou konkurencí (Matrix, Mumie). V zimě pro ti ní nestojí nic srovnatelného a navíc má výhodu návštěvníka z jiné doby. Tehdy se prostě filmy točily jinak a u Lucase to platilo dvojnásob, protože na jeho technice je patrné jisté, do určité míry úmyslné, zpoždění proti trendům. Kdo zažil v roce 1997 nové uvedení původní trilogie do kin, ten chápe proč je návštěva Epizody I povinností. Můžete nadávat na nedostatky, ale snímek i letos zůstává povedeným kusem řemesla a kapitolou za níž se nemusí nikdo stydět. Vidět ho v prostředí, které mu sluší nejvíc - na velkém plátně a s hromovým zvukem - je nabídka, kterou je hloupé odmítnout. Zvukový mix závodů kluzáků, klíčové tóny Duel of Fates nebo burácení hyperpohonů, tahle symfonie neztratila nic ze svého kouzla. Je to triumf formy nad obsahem? Nebyl jsem si tím jist tehdy a nejsem ani teď. Další epizody nabízejí silnější dějové podloží, ale také víc chyb a prohřešků, ať už proti vesmíru Star Wars nebo filmové řeči obecně.

Skrytá hrozba je jednoduchá, možná až primitivní, ale na zábavnosti jí to neubírá. Pro mě osobně navíc uzavírá éru rytířů Jedi, jak si je chci pamatovat. Při vší úctě k Samuelu L. Jacksonovi, Christopheru Lee a dalším, kterým charisma nechybělo, ale mečem se ohánět neuměli (a bylo to bohužel vidět). Liama Neesona jsme tenkrát plísnili za to, že si vydělává na nájem. Ještě jsme nevěděli, že tak jako on to svede jen málokdo. Jeho Qui-Gon Jinn byl rytířem ze starých časů stejně tak jako byl Darth Maul výjimečným soupeřem, kterého si Jedi zaslouží. Už jen těmi dvěma si Epizoda I víc než obhájí svou existenci. Když už nic, běžte smeknout před nimi.