Francouzského režiséra Vincenta Garenqa nejspíš neznáte, přesto má za sebou pár hodně slušných soudních dramat tepajících do nefunkční společnosti, za něž se dočkal i nominací na Césara. A na svém písečku pokračuje i nadále, natočil totiž nízkorozpočtové justiční dramíčko, kolem kterého sice budou diváci v kině chodit obloukem, ale kritiky a oduševnělé citlivky potěší. Kromě mě.

Daniel Auteil, o kterém teď chvíli nebylo slyšet, se vrací rolí otce řešícího rodinné trable. Po rozvodu kvůli manželčině přetrvávajícím paralelním vztahu žije sám a zastihne ho tragická zpráva - jeho náctiletá dcera zničehonic zemřela. Zdrcený otec pojme podezření, že ji zabil exmanželčin partner, uznávaný německý doktor, a tahle myšlenka ho posedne na dalších několik desítek let. Odsune svůj život na vedlejší kolej a za každou cenu se snaží přijít na kloub záhadné smrti milované dcery. Jak už možná tušíte, jedná se zase jednou o příběh podle skutečné události.

André Bamberski, jak se otec skutečně jmenuje, napsal o svém celoživotním boji s francouzskou legislativou, házící mu klacky pod nohy, knihu. V ní popisuje útrapy s mezinárodním právem i ohrožením francouzsko-německých vztahů. Což může znít zajímavě, ale pokud si na Wikipedii proběhnete stránku o případu Kalinky Bamberski, film vám už nic nového nepřinese. Ani z hlediska informací, ani dramatického zážitku. Garenq se ve filmu soustředí jen na mravenčí práci hlavního hrdiny, snažícího se navzdory byrokratické mašinérii dobrat spravedlnosti. Což je možná sympatické, ale filmově poněkud nudné.

Nezáživnost podtrhuje i rutinní řemeslo, téměř absence hudby a pramalý zájem o vedlejší postavy (Bamberskiho přítelkyni, bývalou manželku, syna…), jež mají jen takový prostor, který se vztahuje k případu. Divák by si přitom od obíhání soudů a posílání stížností tak rád odpočinul u nějakého emočního dialogu - těch se však bohužel nedostává. Namísto toho překotně sledujeme jednu právní kličku za druhou a zkratkovitost výslednému zážitku rozhodně nepřidává. Nakonec si tak odnesete leda myšlenku, jak je důležité se nevzdávat a jít si za svým. Což je zrovna v tomhle případě dost pochybné, ale jelikož sledujeme příběh podle pravdy, tak tu ani tenhle potenciálně zajímavý etický rozměr nikdo neřeší. Ach jo.