V pravidelných dvouletých intervalech ruská produkce tasí svoji obranu proti imperialistickým pixarovkám; už třetí díl série Sněhová královna však vznikl už v roce 2016, k nám se tak dostává s nezanedbatelným zpožděním. Jedná se však o dílo, které asi nikomu nechybělo, neboť první dva díly podle všeho zabavily hýbajícími se barevnými obrázky, ovšem skalním fanouškem série se asi nikdo nestal. Pozorného čtenáře možná zaujal obrat „podle všeho“ – je to tak, otevřeně přiznávám, že jsem předchozí příhody Gerdy a Kaie neviděl a trojka mě nepřesvědčila, že bych na tom měl něco měnit.

Se sourozeneckou dvojicí Gerda a Kai jsem se tak setkal poprvé. Úvod příběhu je zastihuje zahrnuté slávou poté, co porazili Sněhovou královnu. Velkou radost z toho ovšem nemají, jelikož samotná sláva člověka nenakrmí a ruský pohádkový venkov je zjevně na zlaťáky skoupý. Existenční stres vygraduje poněkud vyumělkovaným sporem, v důsledku kterého Kai na dvě třetiny stopáže zmizí a my sledujeme Gerdu s jejím novým kamarádem Rollanem, jak pátrají po magickém Kamenu přání. Místo něj však najdou úplně jiný kámen a vstoupí do nich démoni – do Rollana ohnivý a do Gerdy duch samotné Sněhové královny. Začnou tak ovládat ledová a ohnivá kouzla, všelijak zbytečně bojují s vedlejšími postavami, pak se to ještě zamotá… No, nejspíš už to nechápete a určitě si to nemějte za zlé.

Ačkoli je většina jednotlivých scén poměrně nudná, skokově vyprávějí komplikovaný příběh, v němž se toho stane vlastně strašně moc. Jenže zcela nevýrazným a nezapamatovatelným způsobem; když je filmařským vrcholem filmu nesourodá koláž na písničku od Amy Macdonald, něco je špatně. Abych však jen nekřivdil, několik okamžiků má pěknou atmosféru a dokonce ucítíte závan osudovosti, ale to jsou opravdu jen záblesky. Stejně jako občasná pomrknutí na dospělého diváka, který v některých záběrech najde parodie na Skálu či Doktora Divnolásku.

Poměrně solidní je vizuální uchopení, obzvláště s grafikou ohnivého i ledového čarování si tvůrci bezesporu vyhráli. Zvuk je naopak tak zapomenutelný, až je to s podivem – spousta scén je zcela tichá, ani český dabing nefascinuje, a tak tahle stránka udržení pozornosti zrovna neprospívá. Nesedl mi ani humor, který se na mnoha místech snaží vyvážit zpomalení příběhu, avšak až na vyzenovaného reggae trolla mě humorné vložky nenadchly. Nakonec z toho vychází poměrně zmatený mišmaš, který na pár místech vypadá slušně, dohromady ovšem nenabízí nic, proč by ho mělo smysl vidět.