Jak se nejlíp vyrovnat s dokonalostí prvního dílu? Už mnohokrát nám filmaři vysvětlili - nejlíp ze všech samozřejmě Vetřelci Jamese Camerona -, že když už vás někdo nutí makat na pokračování předchozího hitu, pomůže vám alespoň lehký žánrový úkrok. Druhá Smrtonosná zbraň funguje právě na tomhle principu, který se postupně změnil v průvodní znak celé série: Platí totiž, že čím novější řádění Riggse s Murtaughem je, tím spíš jej musíte řadit mezi komedie.

V roce 1989 Smrtonosná zbraň ještě nebyla fraškou, kde se akce mele dohromady s infantilními fóry. Posun byl docela jemný, tak aby Riggs mohl dál sugestivně lámat vazy a Murtaugh s očima v sloup bědovat, "že na tohle je už vážně trochu starej". Na dialogové smeče a uvolněnou náladu tu byl nezničitelný diblík Joe Pesci v kůži Leo Getze, asi nejužvaněnějšího a nejotravnějšího (myšleno překvapivě v tom pozitivním slova smyslu) vometáka, co kdy provázel nějakou ústřední dvojku hrdinů. Díky tomu, že se fóry necpaly do každé druhé scény, vyrostlo pokračování v ideální prototyp "buddy-movie", k němuž by se měl obrátit kdokoliv, kdo to s křísením tohohle oblíbeného subžánru myslí vážně.

Setrvání Richarda Donnera na režijní sesličce navíc nebylo dobré jen kvůli zachování návaznosti na originál - tenhle chlápek byl tehdy v životní formě. Střídat brutální vraždy z rukou lumpů z JAR s hláškami z pera Shanea Blacka pro něj bylo jednodušší než louskání buráků. Dodnes mě fascinuje ta lehkost, s jakou Donner střídá výrazy. V jedné chvíli se chechtáte něčemu tak absurdnímu, jako je podminovaná záchodová mísa, za moment už trnete hrůzou, jestli to tihle sehraní parťáci zmáknou i tentokrát. Bavíte se nezávaznou akční estrádou, aby vás za chvíli z letargie vytrhla krátká, leč o to intenzivnější lovestory, po níž by se Riggsovi nechtěl připlést do cesty ani Arnold Schwarzenegger. Smrtonosná zbraň 2 je prostě ozvěnou starých zlatých časů, kdy si urputní hrdinové sami nahazovali vykloubená ramena a kdy padouchy sráželi k zemi klidně i s celými baráky - a přesto nezapomněli mít styl a nadhled. Dodnes by se podle ní mělo vyučovat, snad ještě víc než podle syrovější jedničky.