O FILMU

Jedna z nejznámějších ikon Hollywoodu se symbolicky vrací v žánru a sérii, kde si ukovala svůj první hvězdný metál a kde vznikl dnes už archetypální hrdina jménem John McClane. Cynický hláškař s cigaretou spuštěnou na půl žerdi, který si díky svižné akci v Nakatomi Plaza léta páně 1988 získal srdce milionů diváků, aby totéž se stejnou slávou zopakoval o dva roky později v letištním rendez-vous s elitní teroristickou jednotkou, překvapil svým civilním přístupem k věci a zavedl do hry mozek namísto mlácení protivníků pěstmi velkými jako středně zralý meloun. Přišla i trojka, opět v režii Johna McTiernana (jednička), která tuhle kombinační hru pozvedla na nový level, a navíc udělala z one-man show zábavný buddy-movie – i ten však fungoval naprosto precizně. Chtělo by se říct, že John odešel ze scény v nejlepším a měl by spokojeně odpočívat v síni slávy jako jedna z nejuctívanějších akčních model uplynulých třiceti let. Jenže… hvězda Bruce Willise pomalu dohasíná (tržby jeho posledních filmů mluví jasně) a tak je čtyřka Smrtonosné pasti jediným východiskem, jak ten marketingový řetěz nahodit zpět na správné ozubené kolo. Jakkoliv fanoušci pláčou a drtí kameny na prach, přetavení trilogie v kvadrilogii už je věcí jistou. V režii béčkového snaživce Lena Wisemana (ukradls nám Kate, nemáme tě rádi ;) se v souladu s boomem moderních technologií rozjíždí čistokrevný techno-thriller o bandičce vykutálených internetových teroristů, kteří pomocí svých krásných strojů systematicky shazují systém Ameriky (kompletně napojený na počítače) a vyvolávají tak neřízený chaos. Protože John počítačům nerozumí, dostává do tandemu nového kolegu s tváří Justina Longa (ano, to je ten trouba z Jeepers Creepers ;), který má klávesnici obrazně řečeno přirostlou k ruce. A zatímco jedničky a nuly nechává na jeho mocných bedrech, souběžně se vydává vyřídit si to s organizací pěkně ručně postaru – ostatně jak mu to šlo vždycky nejlépe :). Wisemanovi upřímně nevěřím ani nos mezi očima, ale třeba se stane zázrak a tahle čtyřka s teplým názvem dopadne důstojně – od Rennyho Harlina (dvojka) taky nikdo nic moc nečekal a vyklubal se z toho jeho nejlepší film. Premiéra posledního dílu je strategicky naplánována přímo doprostřed napřesročního víru prázdninového běsnění, což je taková skromná pojistka toho, aby se na film předem nahlíželo jako na letní blockbuster a ne jako pomník už lehce vyhaslé hvězdě pro hrstku nejvěrnějších ;).

TRAILERY

FOTOGALERIE