Už dlouho jsem chtěl VIMko Dark City napsat. Náhlé protnutí myslí? Prozřetelnost? Eh, každopádně děkuji kolegovi imfovi za nahrání na smeč novinkou o možném natáčení Dark City 2, které má své příznivce i odpůrce. Sám jsem k pokračování spíše skeptický, protože nevím, kde by se na jedničku dalo elegantně navázat. Poctivě jsem si tedy prošel můj jediný TV rip ve sbírce, opepřený logem TV Prima a hvězdičkou, a přes zapojení veškerých kombinatorických schopností mi cesta sequelů nepřipadá moc schůdná, neboť ktéři si na konci začnou užívat neomezených možností hvězdného prostoru a já bych jim to lacině nechtěl kazit tím, že by se to ukázalo jen jako další neexistující vzpomínka. Možná snad prequel, který by nás blíže seznámil s Cizinci a důvody vzniku onoho podivného experimentálního mraveniště. Ale popořádku, zpět na začátek.

Poprvé jsem Dark City (sám jsem název Smrtihlav nepřijal) viděl v roce 2001 ve videotéce amsterdamské Vrije Universiteit, kam jsem si ho oproti regulím propašoval z nedaleké půjčovny. Ten den už bylo naprosto zbytečné vyvíjet jakoukoliv studijní činnost, protože intelektuálního vrcholu bylo dosaženo.Oněch podobností s Matrixem je opravdu více, než by člověk čekal, jakkoli tím opravdu nechci nic naznačovat. Namátkou třeba boj na střeše, závěrečná bitka ve vzduchu, která paradoxně připomíná super burly browl ze třetího Matrixu, scéna se schodištěm, otevírání a zaslepování dveří ve zdech a vůbec celková mytologie vrstev a závěrečné prozření. Od věci nejsou ani vizuální narážky odění Cizinců na Pineheada ze série Hellraiser a Murnauova Drákulu, kterého zúročil i druhý Matrix. Dark City má stále podmanivou atmosféru zmrazených 50. let a vůbec nevadí, že záběry na celek města vypadá jako postavený z krabic od bot a zadní projekce okatě nesedí s popředím. Jestliže však nad detaily trochu přimhouříte oko, připustíte, že i filmy stárnou, čímž mimo jiné podporují naše vnímání toku času (naštěstí už to pochopil i George Lucas) a vybavíte si vzpomínky na své dětské otázky „kde končí náš vesmír a co je tedy za tím koncem“, vyvstane před vámi Dark City v celé své nostalgické a trošku i depresivní kráse.

Za zmínku stojí i lahůdkový výběr herců – skvěle oslizlý Kiefer Sutherland, ktreý se pomalu vracel na herecké výsluní, a Rufus Sewell s pronikavýma očima, který je i ve vedlejších dodnes kvalitativní stálicí (viz Tristan a Isolda). Proto opravdu nechápu, co distributory celé ty roky zdržuje od vydání česky lokalizovaného DVD. Vždyť při správné zvolené propagační strategii by tahle placka mohla mít celkem slušnou prodejnost. Kultovní status totiž není totiž radno podceňovat, jakkoli všeobecná dostupnost každé úporně sháněné věci jí ubírá z oparu tajemna. Že by se náprava chystala v podobě ohlášeného Director´s Cutu? Long live Alex Proyas and Mr. Murdoch!