Psát o filmech jako Sky Fighters beru odjakživa jako nutné zlo. Je to přesně ten druh celuloidového výplodu, který je úplně obsahově vyprázdněný, ale snaží se to prodat jako velkolepou bombu. Ke všemu je nudný. Konstantně. Má hloupé hrdiny, kteří se chovají neracionálně, scénář, jehož tvůrce si myslel, že k tomu, aby byl film cool, stačí rychlé stíhačky a k tomu dvě pěkné pilotky. Zkrátka a dobře, jde o film, který prohlédnete přesně za dvě minuty a po zbytek času už se nemáte čeho chytit.

Co se týče automobilových honiček a přestřelek, Francie v čele se satanem Lucem Bessonem na tom byla vždycky dobře, troufám si říci, že v Evropě úplně nejlíp. Ale ovládnout pouze silnice Francouzům nestačilo. Bylo jim už dlouho líto, že nemají svůj Top Gun se svůdnými hrdiny a letadly, které pravděpodobně v reálu nezahlédnete. A pak přišel chlapík zodpovědný za první Taxi, Gérard Pirès, a o něco v tom smyslu se pokusil. Tomáš Cruisů ale můžet zůstat v klidu – jeho legendární honitba za titulem leteckého esa zůstává i dnes nepokořena. Vlastně by se dalo říci, že kromě vyjuchaných a hrdých Francouzů zbytek světa Sky Fighters možná ani nezaznamená. Pro to, zůstat v bahně šedého průměru má totiž všechny předpoklady.

Začněme u scénáře, který bych u takového výplachu většinou neřešil, ale jeho nepochopitelnost mě donutila promnout si párkrát oči a dát si studenou sprchu. Existuje jistá agentura, která prostřednictvím svých lidí v přestrojení za piloty krade vládní letadla. S nimi pak páchá různé činy, ale jaké činy, to se nikdy nedozvíte, protože kladní hrdinové jsou vždycky rychlejší a stíhačky v nepřátelském držení sestřelí. Oni kladní hrdinové jsou hrdí Francouzi zapálení pro věc a za všech okolností brání čest a bezpráví své země. Zřejmě proto má jeden z nich knírek a druhý ho poslouchá a oba řeší svá osobní dilemata na pozadí konfliktu mezi vládou a onou tajnou organizací. A mají svá letadla kdykoliv k dispozici, což znamená přesně to, že sedí doma, koukají na televizi, náhle se praští do čela, řeknou si „no jo vlastně!“, seberou klíče z botníku a po následujícím střihu letí někde přes půlku světa v nejnarušenějších letadlech, co svět zná. He?

Ano, Pirès se snaží obalit to všechno do pěkného vizuálního kabátku. Nešetří hrdinskými průlety pár metrů nad zemí ani detaily na vysunující se podvozky a vylétávající rakety. Od ruky mu však jde jen ono ticho před akční bouří. Výše zmiňovaný nešikovný střih se totiž bohužel netýká jen výpomoci ohledně časových posunů. Pirès střihá tak rychle a zmateně, že to vypadá tak, jako by vám o tom někdo vyprávěl. „Teď von vystřelil a to letadlo bouchlo a spadlo…“. Takhle se to sice stane a zní to i docela dobře, ale… ono se to stane za přesně takovou dobu, za kterou si tu větu přečtete, popř. si ji od někoho vyslechnete. Prostě výstřel, někde něco bouchne a letí se dál, střih, piloti jsou na základně a všichni bouřlivě oslavují. Ehm, cože? Kde je ten čas, kdy by měl divák vyčerpaně dodýchávat spolu s pilotem po vydařené akci? A kde je sakra vůbec ta akce?

Pirèse by mohlo omluvit, že točil film podle comicsu. Ale pokud tomu tak je (předlohu neznám, vyčetl jsem to z IMDb), pak necítím žádný výrazný styl ani indicii, která by mě na tuhle myšlenku zavedla. Ano, oba hrdinové jsou nesmrtelná macha, ale vůbec nevím proč, protože všechno ostatní zdá se býti zcela normální. Ani záporák s alespoň přiměřenými schopnostmi tu totiž není – jednoduše proto, že tu není vůbec žádný. Namísto comicsu připomínají Sky Fighters spíše televizní eskapádu zvláštních jednotek CI5, jenom mají k dispozici letadla a skáčou z místa na místo během pěti vteřin a každý z nich má i na zemi bojové schopnosti převyšující Bodieho i Doyla dohromady.

Spousta řečí a skutek utek. Tak by se dal charakterizovat film, v němž se pilotují letadla bývalé barové tanečnice s proporcemi výstavních modelek a říkají věci jako „Ty jsi jen můj kamarád na spaní, přítele mám doma“. Film, o němž se mnohem lépe poslouchá než se na něj kouká. Slovně ho totiž obsáhnete se vším všudy během dvou minut a v reálu trvá něco přes sto. Nestojí za utržený lupen a drahou investici, kterou můžete směřovat třeba na charitu.