Nemůžu už vystát Thorntona jako "zlého muže", začíná mě otravovat "Dynamite" poloha Jona Hedera a nesnáším filmy o kurzech asertivity. Cival to ví a proto mi dal na recenzi Školu svádění. Pomsta už se chystá, ale předtím si něco povíme o tomhle úžasném kusu filmařiny, pod kterým je nečekaně podepsán Todd Philips mající na kontě třeba Old School nebo Starskyho a Hutche.

Jenže v tomhle případě zkrátka Philips selhal, když se nechal upsat do projektu, který už z dálky vypadá jako nastavovaná kaše. Úplně všechno tu na vás křičí, že se jedná o podraz, o pouhou výplňovku, která poslouží jen v případě, že za dvě hodiny vlak, vy hledáte levný způsob jak si užít dvě hodinky v teple a místní socialistické kino nabízí jen Školu svádění. V tomhle případě by se konzumace snad dala odpustit, ale jinak je výprava na Školu svádění rozhodně prohrou. Minimálně v očích těch, co absolvovali Kurz sebeovládání.

Škola hraje na stejné struny. Sice trochu jinou písničku, ale je to asi jako když Hans Zimmer skládá akční soundtrack. Ty jeho klasické motivy si tam prostě vždycky najdete. Producent potřeboval stoprocentního losera a tak sáhnul po Hederovi, pak potřeboval zákeřného, sprostého a ve všech směrem arogantního chlápka, takže zavolal Billy Bob Thorntonovi a nakonec ještě potřeboval nějakýho velkýho černocha a proto došlo na Michaela Clark Duncana (ten sice viditelně zhubnul, ale pořád má problémy vejít se do dveří). Čeká vás tu vůbec nějaké překvapení nebo jsou to všechno jen jasné volby a sázky na jistotu?

Odpověď se vám asi nebude líbit. Todd Philips rozhodně má potenciál vyplnit nezajímavou zápletku zajímavými situacemi. Stačí když dostane do ruky ty správné herce. Proto je přinejmenším podivné, že v tomhle případě selhal na celé čáře a natočil tuctovou romantickou komedii o tom jak se loser přihlásí do kurzu svádění a když se mu začne dařit, objeví se jeho guru na jednom rande a začne jeho vyvolenou neskrývaně balit. Je to pořád ještě test? Nebo tu jde o něco víc? Takhle primitivní to je a bohužel to tak i zůstane. Pokud se netrháte na kusy při představě Thorntona, jenž je bombardován tenisovými míčky do rozkroku, pak už vám asi nic nepomůže. Jon Heder je většinu času za toho nešikovného a blekotajícího troubu, infúze v podání Bena Stillera jako bývalého Thorntonova žáka nefunguje vlastně vůbec (a myslím že Ben tuhle roli Philipsovi jen tak nezapomene) a celé je to zakončeno ve velmi, ale VELMI nudném stylu.

Snaživý divák nebo věčný optimista by si snad dokázal vyzobat pár gagů z oblasti fyzického utrpení. Heder a jeho spolužáci v kurzu jsou v podstatě neustále bombardováni osudem a někam padají, popř. jsou zasahování poletujícími předměty. Okouká se to až neuvěřitelně rychle a v nastálém otupění zapadnou i milé narážky např. na Klub rváčů. Snímek má neuvěřitelných 100 minut a mě se zdá, že by působil nekonečně i při osmdesáti. Už čtvrt hodinky po začátku mi bylo jasné jak, proč a s kým v náruči skončí a to neříkám proto, že jde o remake. Tady vám prostě úzká škatulka nemá co nabídnout a Philips se opravdu nesnaží v žádné ze scén.

Už mě to nebaví a nechci tu horu hnoje překydávat ze svého obýváku do vašeho. Hodnocení budiž tentokrát výstražným znamením a já jenom dodám, že pokud bych měl vybrat jeden film a označit ho za absolutně nejzbytečnější (nikoliv za nejhorší) nejzbytečnější distribuční počin, pak by to byla právě Škola svádění. Palace Pictures to stejně za měsíc uvede na DVD, tak proč to proboha cpát do kin. Takového zabitého času. Je mi vááážně smutno. :)