I když chvilku po premiéře musel odolávat srovnání s mimořádně povedenou britskou televizní sérií v čele s Benedictem Cumberbatchem, i tak nový Sherlock Holmes u diváků obstál na jedničku. Ostatně k dosažení úspěchu to byla skoro ideální kombinace talentů: za kamerou Guy Ritchie, který se vyznamenal několika britskými gangsterkami, před kamerou stále oblíbenější Robert Downey, Jr.|Robert Downey Jr. a překvapivě zábavný Jude Law, a aby toho nebylo málo, hudební doprovod splácal legendární Hans Zimmer.

A vskutku, hollywoodskému Holmesovi těžko něco vyčítat. Je to zábavná a energetická detektivka, které velmi sluší jak usazení v historickém Londýně (film má mimochodem skvělou výpravu a kulisy, což je dost často opomíjeno), tak Ritchieho dravý režijní styl - i když oproti jeho předchocím produkcím značně umírněný.

Největším překvapením je každopádně chemie mezi Holmese a Watsonem, tedy Downeym a Lawem. Jude se ukázal být velmi statným komediálním partnerem, který si v případě potřeby dokáže vybojovat divákovu pozornost i pro sebe. A má tu ohromné charisma. Spolu pak dávají výbornou komediální dvojku, která díky Holmesovu zachování klidné hlavy i v těch nejextrémnějších situacích zároveň baví i napíná. A film díky tomu naprosto parádně šlape.

Blučko je na tom po technické stránce docela dobře. Asi největší výhradu bych měl ke slévání tmavších odstínů. Ať už se jedná jen o vržený stín, nebo o tmavé oblečení, jejich kresba je zpravidla špatná. Částečně to ale patří k Ritchieho stylizaci. Co si totiž pamatuji z kina, kde jsem chytil zrovna projekci s vysvícenou projekční lampou, po nějaké lepší kresbě jsem tam mžoural pořád a film jsem si po vizuální stránce dvakrát neužil. O to větší překvapení pro mě jeho vysokodefiniční prezentace znamenala. Silný kontrast, výborné pleťovky, žádné přepaly, silné zrno (i když ve velmi malém množství), docela ostrá drobnokresba ... Sherlock vypadá velmi dobře. A zvuk má naprosto referenční.

Bonusová výbava je slabá. Hodně. Maximum Movie Mode (tedy Picture in Picture fičuru) tu sice prezentuje sám Guy Ritchie, do filmu ale vstoupí jen párkrát a výhradně mluví o postavách a o tom, co a jak ve filmu zamýšlel. Pohled za kulisy prakticky žádný a z toho, co a jak vznikalo, se také moc nedozvíte - akorát se podíváte na rozvrstvené digitální pozadí finále na mostu, Ritchie vám prozradí, že se slow-mo scény točily na Phantomy ve třech tisících snímcích za vteřinu a že má Robert Downey Jr. díky každodenním kung-fu tréninkům jen 5% tělesného tuku. Zajímavé. Za něco stojí akorát pohled na natáčení scény s výbuchem, i když se vlastně také jedná jen o rozvrstvení jednotlivých digitálních efektů. Promrhaná příležitost, kterou nahrazují až focus points. Ty sice většinu informací recyklují, ale doplňují je o potřebné zajímavosti (dohromady jich je kolem půl hodiny).

Pak zbývá jen filmu o filmu. V jeho rámci se sice za kulisy podíváte, opět vám ale nikdo nic nevysvětlí ani neprozradí, opět se tu jen do prázdna tlachá oo postavách a o tom, jak je ten či onen tvůrce úžasný. Není to bonusová nálož, je to bonusové zklamání.