Kdo je nezná, pravděpodobně neví, co je to televize. Kultovní příběh našeho mládí i mládí našich otců je jedním ze základních žánrových pilířů, přestože není dílem myšlenkově původním, nýbrž se inspiroval Kurosawovými Sedmi samuraji (dobrá, nebudeme to zastírat… jde o přímý remake ;). Sedmero hrdinů v bitvě za práva a jídlo bezbranných vesničanů se může zdát z dnešního pohledu už trochu naivní, nádhernou cestou však vypichuje věčný boj dobra se zlem, důstojně profiluje akční hrdiny a přivádí do hry všechna oblíbená žánrová klišé, na které si tolik potrpíme. Příběh prostý, zápletka atraktivní, herecké složení líbivé; Režijní veterán John Sturges nešlápl vedle, i když jeho trpělivost musela být vytesána v diamant: Asi všichni víte, jaké problémy natáčení provázely, jak silná herecká ega na sebe narážely (aneb postavte vedle sebe McQueena, Brynnera, Bronsona a Vaughna a začněte mluvit o tom, kdo bude hrát hlavní roli ;) a jak to nejméně desetkrát během natáčení vypadalo, že tenhle film nikdy nevznikne. Proto je milým paradoxem, v jak kvalitním balení nakonec spatřil světlo světa a jak kultovní věc se z něj z dnešního pohledu stala (přestože Sedm samurajů má uměleckou hodnotu asi tak tisíckrát větší). Multigenerační film hovoří univerzálním jazykem v rámci jakékoliv doby a je natolik správný, korektní a elegantní, že při troše nadsázky může být považován za jakýsi popcornový etalon. Respekt pro Leoneho upocené spaghetti a Peckinhpahovu osudovost. Vivat jejich režijnímu umu a uměleckému přínosu. Dobro versus zlo ale nikdy nebylo tak sympatické a sexy jako v podání téhle pistolnické zábavy, na které i zub času poníženě skončil a budou ji hltat ještě naše děti a vnuci.