Je to jako včera, co jsem od boku odstřelil třetí Rychle a zběsile (ve skutečnosti jsou to tři roky a tehdy jsem napsal, že čtyřku nebudu psát ani za nic... kam se poděly moje zásady? :). Justin Lin tehdy neudržel láhev s dusíkem a při první akceleraci ze zatáčky mu celá série bouchla tzv. do xichtu. Byla to potupná prohra i přesto, že už druhý díl byl většině lidí pro smích. Když točíte hloupé béčko, nesmíte to s tou lobotomií scénáře přehnat. A když už, alespoň pohoníte vizuály kovových i lidských hrdinů. Ale zpátky k Linovi, který pár měsíců po rychlících z Tokia překvapil veskrze průměrným a klišovitým, nicméně sympaticky tradičním Annapolis. Žádný zázrak, jen poctivé a skrz naskrz průhledné řemeslo. Těší mě, že další Rychle a zběsile k němu má mnohem blíž než ke svým dvěma mladším, pokrevním bratříčkům.

Vlastně je částečně ignoruje, protože se odehrává po prvním díle (trojka ovšem není zapomenuta, jedna z postav na ni otevřene odkazuje v čase budoucím). Paul Walker nám vyrostl do saka a práce pro hlavouny u FBI, Vinu Dieselovi se začalo stýskat po americkém asfaltu a kvůli jedné politováníhodné události teď mají společného nepřítele - gang mexických překupníků, který si v hraničních tunelech razí své vlastní drogové žíly. Mají rychlá auta, rychlé zbraně a nejdřív střílejí a pak teprve hláškují. Pokud tedy na ty hlášky dojde. Čtyřka jede spíš na nostalgii a pěkné řemeslo. Moc pěkné řemeslo. Justin Lin se pochlapil a tentokrát mnohem spíš opisoval u starších vzorů. Ne, honičky nepřipomínají Bullitův případ, ale přehledné, adrenalinem napuštěné akční scény nekončí u skvělého otevíráku s cisternou a Walkerovy honičky přes půlku města (obojí v ukázkách). Lin šlape na plyn i ve zbytku stopáže, takže se těšte na GPSkový závod, který nutkavě připomíná nejnovější Burnout nebo Need for Speed (hlavně tou neustále kafrající navigací a grafikou, jež "skáče" do honičkových záběrů, aniž by však byla přehnaně vlezlá) a finální, kapku digitální naháněčku v tunelech. Oproti Cohenovu tunerskému debutu, který Walkera představil jako blonďatou nicku v keckách z výprodeje, je to sice trochu slabší dávkování, ale drajv akčních scén je nepopiratelný. Rychlí a zběsilí jsou první letošním popcornem, což je sympatické, protože jakkoliv venku pořád docela mrzne, v kinech můžete roztávat nad návratem oblíbených hrdinů.

Na to se tu hraje především. A při pohledu na zdrsnělého Walkera (věk mu svědčí) a zas jednou vysportovaného Diesela (opuchlost z Babylon A.D. je definitivně pryč) budete chtít víc. Vin sice občas udělá psí oči, případně se snaží do upřeného kukuče schovat kompletní manuál "Olivierem rychle a snadno", ale když mu to náhodou záporák a divák nesežerou, vytáhne brokovnici či pravačku. Obě mají zhruba stejnou palebnou sílu, jen ta ruka se nemusí přebíjet. Naneštěstí pro potetované Mexikánce, jež sice tvoří tu jednodušší část záporácké populace, ale v mixu špangličtiny sem tam utrousí hlášku nebo alespoň vzbuzují dojem, že umí řídit nadupané káry. Záporáci byli vždycky průšvihem téhle série, ale tentokrát z nich vyloženě krvácet nebudete. Dokonce zůstal prostor i na stylovou fatalitu, což je vyloženě za odměnu. Stejně jako několik odkazů na první díl, které násobí pocit, že ti dva se zase rádi viděli a nešli do toho jen kvůli šeku.

A oni si ho tentokrát fakt zaslouží. Poprvé v sérii se totiž hraje na jejich tváře, nikoliv na vyleštěné kapoty. Možná je to chyba, která se zakousne do tržeb, ale těmi "starými součástkami" v reklamním sloganu jsou právě oni. A děj jim vyloženě nahrává. Přestává být důležité v čem se vozí (taková ta tuningová/tréninková koláž je pouze před prvním závodem, pak už se nikdo pod kapotou nehrabe), auta jsou tu jen a jen jako dopravní prostředky, nikoliv jako modly hodné zbožňování. V případě zápletky, která svou sofistikovaností konkuruje Rallye smrti, je to odvážné gesto, ale osobně rád vyměním deset deka pomačkaných plechů za další přestřelku nebo honičku. Proč? Protože to má grády i v momentech, kdy nikdo nelomcuje šaltpákou. Diesel jde proti týpkovi, týpek vystřelí z pistole, Diesel ignoruje díru v rameni a vrazí mu ruku do hlavy až po loket s úsměvem vítěze jarní prémie Sazky. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem taky vyhrál, protože tahle čistou a upřímnou prácičku jsem od režiséra, scenáristy a ansámblu vskutku nečekal. Pravděpodobně to ze mě vyšumí za necelý týden a je bez diskuze, že tentokrát se spíš couvalo, než aby se razily "vzrušující nové obzory". Někdy se ale vyplatí tam hodit zpátečku a čekat, co se stane. Přinejlepším znovu smetete ty, co jste odhodili do škarpy v roce 2001, když Walker se zelenou Eclipse hltavě polykal losangeleské okresky. Pokud i dneska považujete alespoň ten první díl za solidní, můžete klidně naskočit na sedadlo smrti. Tentokrát se nevysekáte, i když nevylučuji, že to bude trochu drncat. Už to není jako za mlada, ale klobouk dolů "údržbářům".