Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Rocco a jeho bratři | Rocco e i suoi fratelli | 1960
csfd  imdb  kinobox
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: nestanovena
režie: Luchino Visconti
hrají: Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot, Katina Paxinou, Alessandra Panaro

Rocco a jeho bratři: V.I.M.


ikona
Rimsy
Připomeňte si klasiku velikána italského filmu. 

Italský neorealismus to dnes nemá lehké. Přestože se jedná o zásadní filmařský směr, který ovlivnil směřování celé evropské kinematografie, v roce 2016 jeho zástupci prostě nejsou lehce koukatelní. Z realistického vykreslení nižších sociálních vrstev bez formálních kudrlinek si pak vzala příklad nejedna nová vlna (včetně té české), ovšem rozvleklost a důraz na popis stavu místo na příběh je v případě některých děl skutečně úmorný. Tříhodinový Rocco tuhle obavu naštěstí naplňuje jen částečně.

Stopáž je to extrémní, o tom žádná. Ty tři hodinky ale docela utečou, protože vztahy v Roccově rodině jsou dostatečně napjaté, aby se ze škatulky sociální drama dokázaly překlenout do poctivého a vůbec ne špatného rodinného melodramatu. Sicilská rodina, sestávající z matky a jejích pěti synů, se tu z chudého jihu přestěhuje do Milána a snaží se nějak uživit. Pár mladíků docela dobře boxuje, tak zkouší štěstí ve sportovní kariéře, jiný jde zase pracovat jako automechanik a tak dále. Jednotlivé charaktery jsou vykresleny skutečně skvěle a precizně. V centru dění jsou nicméně dobrácký Rocco a lehkomyslný Simone, jejichž konflikty postupně přerostou únosnou mez.

V roli Rocca zazářil mladý Alain Delon, jenž o svém talentu nenechal nikoho na pochybách. Ve vedlejší roli zaujme mladičká (a samozřejmě překrásná) Claudia Cardinale a hlavně Annie Girardot, jejíž femme fatale vnáší do poklidného života sympatických bratrů tuny potíží. Přestože jsou dvě nejvýraznější herecké hvězdy filmu z Francie, pro své role důkladně přejaly italské manýry. To bylo pro mě největší utrpení snímku, jelikož je jižanská mentalita spojená s přehnanou gestikulací a afektovaností skutečně otravná. Vypjaté scény, spojené se skutečně silnými pocity postav, tak často nabývají až komického rozměru, což je hrozná škoda.

Kromě tohohle kulturně podmíněného „problému“ ale není velikánovi italského filmu Luchinu Viscontimu moc co vyčítat. V době, kdy už byl neorealismus za zenitem, stvořil jeden z jeho pilířů, jakousi labutí píseň odcházející epochy, kterou o téměř dvě dekády dříve pomáhal zakládat. Na tohle dílo se bude ještě hodně vzpomínat, takže pokud si chcete doplnit vzdělání, vyhraďte si tři hodinky a ponořte se do Viscontiho precizního vykreslení jedné problematické rodiny.

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace