Stačí se podívat na několik prvních pomalých záběrů traileru a víte, že tvůrci ví naprosto přesně, co chtějí zobrazit. Tísnivou atmosféra, kdy netušíte kdo s kým a kdo proti komu, nenarušuje ani jediný záběr a jakkoli je hudba jemná, kolébavá a teče pomalu jako med, cítíte pod jejími tóny hroty. A podlehnout jí, znamená, že na vaši rakev zanedlouho dopadne první lopata hlíny. A už v traileru vidíte, že Mendes přesně dělá to, o čem mluvil v četných rozhovorech po uvedení do kin – otec a syn Sullivanovi jsou zpočátku snímáni v širokých záběrech přes různé překážky, aby se zdůraznila jejich emocionální distance, a teprve s postupujícím dějem se začínají objevovat polocelky a detaily. Režie, kamera i hudba jsou prostě na jedničku, jedno posiluje účinek druhého a naopak. A to píšu jako ten, kdo na Mendese opravdu netrpí. Při sledování téhle „americké krásy“, která je ukázkou skvěle zvládnutého řemesla, vás možná trochu zamrzí, že kameraman Conrad L. Hall, legenda, která snímala takové filmy jako Frajer Luke, Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz, už není mezi námi. Ale jak se říká, odešel na vrcholu a budeme na něj vzpomínat jen v dobrém. Pokud se někde z filmového nebe dívá na Mendesova Mariňáka, určitě si říká, že Roger Deakins je za něj slušným nástupcem. Nebýt těch velkých slov o synech a otcích, má u mě trailer na Road to Perdition plnou nádrž. Takhle těm čtyřem hvězdičkám kouká ta pátá pouze z kapsy.