Jak to říct a nepoužít slůvko „cože“? Jako látkou nedotčenému se mi vhodná alternativa vymýšlí těžko. Až uvidíte to co já, možná se na téhle nevinné otázce zaseknete také: Jak jinak se ji lze vyhnout při zmatené honbě na slepici, vyžadující celý policejní sbor, či propadnutí se do velryby? Na druhou stranu, není to „cože“ urážlivé. Vtíravě dementní poetika má jakous takous šanci ulovit vás do svých spárů a vytlačit z vás alespoň náznak smíchu; Nastíněné situace jsou roztomile hloupé a naši hrdinové očekávatelně neschopní. Legračně padají po zásahu elektrickým obuškem a střílejí se do nohy. Trochu to připomíná kazašského reportéra Borata, který se v deseti identických kopiích vydal zachránit město, které o to nestojí. Ale není to zase až tak verbálně propracované a shrneme-li si to s v rámci povelu „s pravdou ven“, vlastně se tu jen parta dospělých mlátí o různé věci nebo kamsi padá. Že mají na sobě policejní mundůry, je jen jakási přidaná hodnota – poselství zůstává nepřehlédnuto.
