Letošní festival v Karlových Varech byl co do kvalitních filmů velmi slušně našlapaný, ale po pár dnech už začíná mít člověk z těch intelektuálních dramat v hlavě trochu bordel. Když už jsem měl za sebou thajskou romantickou komedii a korejské drama, ve kterém někdo deset minut myl nádobí (pak jsem usnul), bylo třeba dostat se k nějakému normálnímu filmu. Stručně řečeno – Renaissance mně, a možná i dalším členům redakce, zachránila duševní zdraví, protože i když nejde o klasický komerční film, mezi záplavou festivalových snímků vyčnívala stejně, jako Michael Jordan na výročním srazu liliputů.

Renaissance je totiž poctivá detektivka, která se atmosférou zhlédla ve Scottově Blade Runnerovi. V jedenadvacátém století v Paříži a vlastně na celém světě vládnou nadnárodní korporace a jednou z nich je i společnost Avalon, pro kterou pracuje špičková vědkyně Ilona Tasujevová, kterou má za úkol vystopovat drsný policista a specialista na únosy Karas. Velmi brzy ale pochopí, že tady nejde jen o obyčejný únos: Ilona Tasujevová má pro Avalon obrovskou cenu protože ví něco, co může totálně ovlivnit vývoj světa. Čím blíž k unesené se Karas dostává, tím častěji mu jde o život a začíná se dívat na případ z jiného – mnohem temnějšího – úhlu. Kdo je vůbec Ilona Tasujevová a proč o ni má Avalon takový zájem? A není nakonec dobře, že někdo jako ona, zmizel beze stopy ze světa?

Ti pozornější z vás si určitě z obrázků všimli, že Renaissance není klasický film. Byl totiž natočen podobným způsobem jako Sin City, ale namísto živých herců dostaly větší prostor počítače. Jako většina ostatních francouzských CGI animáků z poslední doby (Kaena, Immortal) je i Renaissance na velmi vysoké úrovni, ale na rozdíl od svých kolegů, kteří krom zajímavé vizuální formy nabízely většinou jen povrchní a jednoduché příběhy, je Renaissance mnohem zábavnější a dospělejší. Scénář nepočítá s dětským publikem. Příběh je drsný, krutý a často i velmi brutální. Karas není klasický animovaný hrdina. Většinou střílí dřív, než se ptá, chlastá první ligu a nemá morální zábrany v tom využít zoufalou sestru unesené. Prostě tvrďák ze staré školy. Scénář se drží v klasických detektivních kolejích o osamělém policistovi, proti kterému stojí všemocná organizace, ale on je i přesto rozhodnutý najít pravdu za každou cenu. V animovaném filmu je tenhle seriozní a dospělý přístup k látce docela nezvyklý, ale rozhodně velmi potěšující.

Přesto pokud budete chtít Renaissance vidět, nebude to pravděpodobně kvůli scénáři, ale kvůli zmíněné unikátní technické stránce filmu. Srovnání se Sin City je v tomhle případě nevyhnutelné, ale francouzská Renaissance působí mnohem konzistentnějším dojmem než Rodriguezovy bezpohlavní hrátky. Renaissance není experiment, který spoléhá na to, že uchvátí diváka na první pohled a ten pak bude ochotný odpustit mizerně zadaptovaný scénář a odfláknutou režii. U Sin City jsme všichni slintali nad dvouminutovou ukázkou, jen aby pak kompletní film byl obrovské zklamání. V případě Renaissance tohle nehrozí, protože způsob, jakým je film natočený, se nesnaží upoutat na úkor příběhu a jak forma, tak i obsah spolu dohromady perfektně sedí. Atmosféra Paříže z poloviny tohoto století je kombinací detektivek z třicátých let s nejmodernější technikou, takže i když se Karas pohybuje v superrychlých autech a bojuje s neviditelným protivníkem, pořád spíš připomíná Sama Spadea než policistu z budoucnosti.

Bohužel ani Renaissance se nevyhnuly chyby typické pro většinu francouzských animovaných filmů. Ke konci se film trochu zamotává sám do sebe a občas nestíhá držet tempo s divákem. Sem tam jakoby chyběla nějaká vysvětlovací scéna a občas se prostě děje něco, co nedává moc smysl. Film v poslední čtvrtině ztrácí trochu na tempu a navíc nedokáže ze závěrečné pointy vytáhnout maximum. Prostě ji jednoduše sdělí a dál s ní příliš nepracuje. Velká škoda je i to, že i když se tvůrci snažili dostat do napínavého thrilleru nejednu zajímavou myšlenku, nedokázali s ní pořádně pracovat. Japonská animovaná škola na poli seriozních animovaných filmů pro dospělé drží dlouhodobé vedení právě proto, že její příběhy mají často myšlenkový přesah a film se zahlodá do mozku a jen tak nepustí. V Renaissance se tvůrci pokusili o totéž, ale na konci se jejich snaha rozplyne celkem do ztracena.

Přesto je Renaissance velice pozoruhodný film, který ukázal, že ve Francii dokáží z počítačů a CGI vytáhnout hodně, ale zároveň se nemusí podřizovat dětskému publiku. Renaissance opravdu není film pro děti, je to drsná a napínavá detektivka, která má všechno, co by tenhle žánr měl mít. Navíc se na to opravdu dobře kouká a já jsem hodně zvědavý, co na nás tihle žabožrouti vytáhnou ze svých počítačů příště.