Ratatouille | 2007
csfd  imdb
US premiéra: 29.06.2007
CZ premiéra: 13.09.2007
režie: Brad Bird, Jan Pinkava
hrají: David Schwimmer, Brian Dennehy, Janeane Garofalo, Ian Holm

Ratatouille: Recenze


ikona
k0C0UR
 

Mohou pohyblivé obrázky chutnat a vonět jako jídlo? Pokud jste viděli čokoládový opus Lasse Hallströma nebo jste pravidelnými diváky Kluků v akci, zřejmě odpovíte, že ano. Ještě nikdy však nevoněly a nechutnaly jako v evropském ráji zvaném Paříž pod dohledem režijního mága Brada Birda. Za to ručím.

Příjemný paradoxem je ta profláknutá skutečnost, že kouzelná vařečka tvůrčího šéfkuchaře Pixaru nekuchtí obrázky hrané, nýbrž animované. Neplést tento fakt s handicapem – Pixar prolezl všechny kouty jemu tak vzdáleného placu na mapě vskutku důkladně a na stoly servíruje pochutinu věrnou tak, aby rozdíl v kulinařině malované a hrané smazal bez diskuze. K tomu všemu přikládá příběh o jedné citlivé kryse, jednom střídavě citlivém a necitlivém ňoumovi a světě, kde se všechno zdá tak snadné a dosažitelné, pokud se hodně snažíte.

Může to znít jako základní klišé animovaného filmu, kde malý hrdina dokáže velké věci, Pixar s ním však operuje obratněji než většina jeho konkurence. Zatímco normální příběhy s tradiční šablonou Honzy, který nakonec ten velký a zlý svět dobyl svou úžasností a duševním velikášstvím, předpovíte s přesností filmového políčka, Ratatouille je po delší době animovaný výkvět, který nesnese srovnání s ničím ostatním. Ne že by nebyl plný mouder o životě, kráse soužití v rodinném kruhu a – ruku na srdce – i prvoplánově dojemný v tom nejobvykleji využívaném stylu. To všechno je. Ale je nejchytřeji dojemný. A pokud si zrovna v tomhle bodě přestáváte být jisti, Bird stočí příběh do zcela neočekávatelné roviny, kde se happyendy od Disneyho nenosí a kde je mnohem důležitější, jak se cítíte po aktu samotném a co si z něj odnesete domů. Asi tak jako se cítíte v tom jednom jediném okamžiku po dobrém jídle v restauraci těsně předtím než si objednáte kávu a dezert.

Pixar se samozřejmě nevyhýbá všem neduhům, které současné animáky postihují, v mnoha bodech si však dovolí drobnou modifikaci mimo rámec toho, co byste asi předvídali. Uvědomí si pak krysa Remy pravé krysí hodnoty a ideály, poté co ji otec ukáže výlohu plnou mrtvých krys zdemolovaných „zaručeně nejúčinnějšími pastmi, které člověk zná“? Překvapivě ne. Dále si mele svou o dobrotě lidí a vykročí vstříc za lepšími zítřky, protože kuchařina je jasná volba. Nastoupí putování za předpokládaným happyendem, který stejně Pixar v poslední vteřině zlomí, protože – světě div se znovu - záporák přece jen dosáhne svého a nezemře nějakou legrační smrtí, jako že ho třeba vystřelí do vesmíru za doprovodu bizarního křiku. Krysák Remy šlape za první diváckou signální svou vlastní cestou – jako kabaretní artista, jako kulinářský umělec a v neposlední řadě samozřejmě i jako malá poťouchlá myš s průsvitnýma ušima, která je mnohem více k sežrání než všechny postavy od Pixaru dohromady. Nepotřebuje však být smutná a dělat na diváka příslušně tvarované oči (přestože to dělá). Nepotřebuje plakat nad mrtvými rodiči (dokonce na tenhle stav rezignuje z minuty na minutu!) – je to hrdý tvor, který vládne zatraceně působivými schopnostmi a jenom se nemá kde prezentovat. Ale to se změní. Vyhýbá se proto tradičním prázdným cirkusovým fíglům k oblbnutí diváka, protože jediná zbraň, kterou potřebuje, je inteligence.

Místo obvyklého losera a budižkničemu, jimiž jsou animáky přeplněny, tu paradoxně zastupuje jeho člověčí parťák. Teprve on je ten, kdo se zamiluje, odnese všechny průsery a začne dělat věci správným způsobem, přestože zase tak správným úplně ne (aneb jak se předsevzetí a cíle stát se velkým kuchařem nesplní, přestože jsme v animáku pro děti - tady scénář opět perlí). Ten, který film většinou táhne, odsouvá se tentokrát mimoděk do druhého plánu do pozice jakési loutky. A není to jen fráze. Hlavní náplní filmu (nebo aspoň to, co si z něj zapamatujete nejvíc) jsou nevídaně bizarní scény, v nichž krysa sedí člověku na hlavě, tahá ho jistým způsobem za jisté vlasy a tím kompletně ovládá všechny jeho svaly v těle (!). Pokud něco působí neokoukaně a originálně, pak je to rozhodně tohle.

Spoustu z vás ale zřejmě zarazí, jak málo se mimo tyhle estrádní výstřelky zasměje. Zasměje ve smyslu hlasitého smíchu, jaký vyluzujete v ideálním případě u všech animáků, kde se strašně rychle hýbe hyperaktivní veverka nebo její libovolná modifikace. Ratatouille je podobně dospělý film jako Úžasňákovi (ba ne, ještě mnohem dospělejší) a děti (pro které je tak citlivého filmu trochu škoda) by si z něj namísto bolesti bránice měly odnést spíše jakési „pravé hodnoty“. Tedy že mít holku s hlasitou motorkou je zatraceně cool a můžete ji sbalit, i když jste totální loser. Nebo že kritici schovaní za drsný žurnál nemusejí být vždycky zapšklí cynici, ale mohou být v jádru příjemní lidé, stačí zaťukat na správné koleno (domluvy ohledně předání obálek očekávám ve vzkazníku). Neznamená to v žádném případě, že je nudný, neobsahuje bláznivé honičky plné létajících předmětů a tradičních „výplňověk“ pro uspokojení širokého spektra. Jemná pousmání a multikulturní narážky ale tentokrát vedou na plné čáře. Což je po všech mluvících kravách a bobrech neskonale osvěžující.

Je až tak nějak překvapující, jak je v Ratatouille všechno na správném místě, jak skvěle šlape a přitom vypadá lépe než všechno, co se nabízí v okolí. A to jsem se vůbec nezmiňoval o takových samozřejmostech, jakými je precizní vyobrazení reálií, fascinující rozhledy na osvětlené město a k tomu všemu pasující francouzské melodie, která vás vábí k životu za hranicemi všedních dní. Pixar si dává pozor i na nejmenší detaily (tak nějak jsem si vzpomněl na výtvarnou výchovu a poučky o tom, že žádné místo na papíře nesmí zůstat bílé) a přitom vypráví VELKÝ příběh. Přesně proto je Ratatouille výjimečnou filmovou pochutinou, po které vám rohlík se salámem už nikdy nebude chutnat tak jako dřív. Buď ho pro jednou odhodíte v dál a za všechny své peníze si dopřejete gurmánský orgasmus ve francouzské restauraci nebo budete náhle osvíceni vnímat jeho jinak obyčejnou chuť každým chuťovým pohárkem. Ať tak či onak, příběh o velké malé kryse vám otevře oči víc než to dokáže většina současné hrané produkce. Asi už se něco takového tradovalo u Úžasňákových. Ty vám ale nikdy nedali doopravdy ochutnat.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (63)

Verdikt

avatar10/10

k0C0UR



Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    imf

  • avatar8/10

    Cival

  • avatar9/10

    Mr. Hlad

  • avatar8/10

    Shushika

  • avatar7/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Brennos

  • avatar10/10

    Ravenhorn

  • avatar10/10

    Tuxedo

  • avatar7/10

    novoten

  • avatar8/10

    Spooner

  • avatar9/10

    kryšpín

  • avatar9/10

    Jeržik

  • avatar8/10

    Rastr

  • avatar8/10

    Yaroukh

  • avatar10/10

    luksa

  • avatar9/10

    Silence

  • avatar9/10

    Marv

© copyright 2000 - 2017.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace