Když zvoláte jeho jméno, vyvolává to okamžitý efekt - v hlavách každého, kdo kdy přišel do styku s televizí se začnou vynořovat napumpované svaly Sylvestera Stalloneho, legendární nůž, ale především nesmrtelná (ovšem zdaleka ne nezranitelná) akční ikona osmdesátých let. John Rambo (pojmenován podle výrobce jablek!) ale nebyl vždycky Superman, v prvním díle se po vzoru Rockyho musí ke své pověsti vypracovat.

Ve Vietnamu ho možná znali jako ultimátní porcovač nepřátel, ale po návratu domů se jeho minulost obrací v nevýhodu, když je šikanován místním šerifem a jeho poskoky. Válečných veteránů se každý bojí, ale se strachem se to nemá přehánět, protože když se něčeho moc bojíte, tak se vám to stane. Tak dlouho šerif Ramba preventivně buzeroval, až se instinkty bojové mašiny opět probudily. Po vybílení policejní stanice Rambo utekl do lesů a chtěl být sám. Oni ho však nenechali.

První díl slavné série rozhodně není odlehčeným über-akčňákem jako dvojka a trojka. Vychází z knihy Davida Morrella, který ve svém díle reflektoval strach společnosti z války i jejích následků. Knižní Rambo pobije mnohem víc policistů (kolem dvou stovek) a je v závěru zastřelen plukovníkem Trautmanem, ve filmu je rovnováha mezi dobrem a zlem trochu viditelnější, i když není Rambo žádný svatoušek, jedná v sebeobraně a na konci se plukovníkovi vzdává (čím se otevírají zadní vrátka pro možná pokračování). Pro Stalloneho to byla po Rockym další fyzická, ale i herecká výzva a ve spolupráci s Brianem Dennehym (šerif) a Richardem Crennou (Trautman) ji dokázal využít na maximum.

Výsledkem je mrazivý thriller, který nešokuje ani tak počtem mrtvol jako spíš sugestivním pojetím (dodneška vzpomínám na šití ruky), mrazivými hláškami a jakýmsi hlubším poselstvím, nevím zda tohle slovo vůbec mohu v kontextu s akčním filmem použít, ale možná to samo o sobě dokazuje, že první Rambo obyčejným akčním filmem nikdy nebyl. Ale to už je jiná pohádka, související s dalšími díly.