Damien Chazelle má na kontě dva filmy, které dohromady nasbíraly 19 oscarových nominací, přičemž 9 z nich proměnily. Sám Chazelle si přitom došel pro sošku za režii La La Landu, a asi vás nepřekvapí, že se příští rok zřejmě porve o další. I jeho třetí film totiž čeká oscarová bitva, a paradoxně ne proto, že by byl stejný jako chválený La La Land a geniální Whiplash.

Kdepak, První člověk je po dvou hudebních zářezech důkazem, že umí Chazelle přeskočit do jiného žánru. Zatímco se jeho první dva filmy opíraly o živelnou rytmiku, životopis Neila Armstronga je vlastně opakem - jeho nejpůsobivější scény se odehrávají v tichém a mrazivém vesmíru, kde se divácké "potěšení" ždíme z totální klaustrofobie a z pocitu, že všichni hrdinové za dvě vteřiny umřou.

První člověk: FOTOGALERIE

Znamená to, že si neužijete moc epických scenérií jako v Interstellaru a dalších sci-fi klasikách? Přesně tak. Chazelle totiž k výletům s Gemini 8 nebo Apollem 11 přistupuje zcela opačně, než je v žánru zvykem, a servíruje hlavně depresivní pohledy z kokpitu a tísnivou hudební složku. První člověk tak vážně není tradiční "diváckou" zábavou, u které si říkáte, že byste se chtěli podívat do vesmíru. Naopak budete konstantně přemítat nad tím, proč to ta banda šílenců absolvovala zcela dobrovolně.

Jak už vám asi došlo, vesmírné scény má První člověk napínavé až běda a vůbec naprosto špičkové. Zásadní problém nicméně spočívá v tom, že jsou kosmické výlety ve filmu jen tři, takže se musí zbytek 141 minut dlouhé stopáže vykrýt pozemským dramatem, které zas tak bezchybné není. Chazelle v něm vlastně sleduje jen dvě důležité postavy - Neila Armstronga a jeho ženu Janet. A přestože se oběma snaží dát co nejvíc "charakterového prostoru", u Janet své schopnosti krapet přecenil.

Co tím chci říct? Že se mohla část její dějové linky vystřihnout, jelikož se v ní nic moc neděje. Zatímco se Neil pere se zásadními kosmickými výzvami, Chazelle chce, abychom soucítili i s jeho drahou polovičkou, která musí hlídat děti a přihlížet tomu, jak Neilovi umírá jeden kolega za druhým. Ano, logicky se z toho ždíme potřebné pnutí mezi ústředním párem. Potíž je ale v tom, že se celý tenhle problém vybuduje hned zkraje a řada scén ho nijak zásadně neprohlubuje.

Chazelle se zkrátka chytil do vlastní filmařské pasti, jelikož má tak schopné herce a tak dobrý režijní cit, že odvypráví za dvě minuty i věci, které by vám jiní prodávali čtvrt hodiny. No a pak je tu jeho podivná nerozhodnost, nakolik chce řešit celý vesmírný program a vedlejší postavy, což vypadá tak, že vás namlsá kupou známých tváří, jen aby pak žádné z nich nedal pořádný prostor.

Přehrajte si trailer První člověk tak opravdu není globálním dramatem, jež vám vylíčí technologické a politické důsledky přistání na Měsíci. Na tyhle věci tu máme jiné filmy (Správná posádka) nebo seriály (Ze Země na Měsíc), Chazella zajímá čistě létání v kovových rakvích a psychologie Armstrongových, kteří hodiny před nejzásadnější misí lidstva řeší, jak by mohla ovlivnit jejich děti.

V jádru všechny tyhle věci fungují, a když si k nim přihodíte zmíněnou fenomenální "akci", dostanete nadprůměrné vesmírné drama, které v IMAXu pochopitelně vypadá nádherně. Chazelle má ale holt laťku o něco výš než ostatní, takže zamrzí, že Goslingovi a Claire Foy nevěřil o něco víc a neudělal z Prvního muže o něco údernější a svižnější dobrodružnou klasiku. Takhle se bude vzpomínat hlavně na vesmírné mise, což je vzhledem k parádním hereckým výkonům vlastně trochu škoda.