Michael Fassbender rád střídá velké a malé filmy. Na jedné straně jsou X-Meni a Assassin‘s Creed, na druhé třeba trhllý Frank nebo skvělý western Slow West. Jeho novinka Proti vlastní krvi patří k filmům, které nemají ambice trhnout u pokladen půl miliardy, to však pochopitelně nemusí být na škodu. 

Proti vlastní krvi: FOTOGALERIE

Cutlerovi žijí po svém a trochu jako Brad Pitt v Podfu(c)ku. V obytných přívěsech, daleko od města a podle vlastních pravidel. Na návštěvu byste k téhle partě, která si ráda přivydělává vloupačkami a po nocích pořádá honičky s policií, asi jít nechtěli, ale jim tahle svoboda a neochota přizpůsobit se vyhovuje. Nebo spíš většině. Tatík Colby všemu šéfuje pevnou rukou, doufá ale, že jednou svoje místo předá synovi Chadovi. Ten z toho ovšem není moc nadšený a možná by byl radši, kdyby jeho děti chodily do školy a žily trochu normálnější život. Colby o tom však nechce nic slyšet a je jen otázka času, než se jejich rozdílné názory na budoucnost rodu střetnou. 

Klipař Adam Smith rozhodně umí strhnout. Prostředí velké rodiny, která kočuje po britských ostrovech a dělá si, co chce, není okoukané a na hodinu a půl dovede zaujmout bez problémů. I přes fakt, že vám hrdinové asi moc k srdci nepřirostou, ale to by snad ani neměli. Smith navíc jinak celkem komorní příběh dovede obohatit o překvapivě strhující akční scény a honičky v jeho podání by patřily ke špičce i v regulérním akčňáku. A pak tu je samozřejmě dvojice Fassbender a Gleeson, která pochopitelně odvádí skvělé výkony. Zajímavých věcí je tu tedy dost, na nadprůměrně dobrý film to však bohužel nestačí. 

Rychle se totiž ukáže, že příběh není zdaleka tak nosný, jak by měl být a už po pár minutách je jasné, že následující hodinu se bude řešit jen to, jestli dojde ke konfliktu. A bohužel Smith a Fassbenderův Chad z celého dilematu „rozbiju fotrovy držku, nebo se podřídím“ vybrousí způsobem, který není úplně šťastný. Hlavní hrdina, jemuž by člověk přeci jen měl trošku fandit, se v polovině promění v opovržení hodného slabocha, který se nakonec zachová tak, že byste mu snad ani splnění toho jeho vcelku obyčejného snu o obyčejném životě nepřáli. Beru, že k tomu můžu přistupovat tak, že Fassbender odvedl skvělý výkon, ale ta pachuť, že jsem trávil v kině hodinu a půl s hrdinou, jenž si nezaslouží nic než pohrdání, bohužel převažuje. A nejsem si úplně jistý, jestli to brát jako pozitivum a doporučení k návštěvě kina.  

p.s.: To, že k filmu dělali hudbu Chemical Brothers, jsem zjistil až při psaní recenze. Výraznější dojem nezanechala.