Je zpátky. Nešika všech nešiků, roztomilejší než plyšový poník, nebezpečnější než atomová puma. Nenechávejte ho o samotě, nenechávejte ho s dětmi a hlavně ho proboha neposílejte do zahraničí (co kdyby se nějakým způsobem dostal až k nám). Autoři zřejmě nečetli návod k použití, na kterém je mimojiné i tučně vytištěné datum spotřeby. A to se u Mr. Beana pohybovalo někde v devadesátých letech. Tehdy jsme milovali jeho televizní skeče a byli jsme ochotní vzít zavděk Rowanem Atkinsonem i v jednom celovečerním filmu na motivy Beanových dobrodružství a snést i jeho automobilový speciál na Discovery. Jenže jak se říká v Americe - "90s are over, man". Pro nás, pro Rowana, pro všechny.

Tisíckrát mohl britský komik do médií vytroubit, že se svou nejslavnější postavou skončil, ale síla dolaru je prostě nade vše a tak se s ním znovu setkáváme. Zrovna dorazil na dobročinnou loterii, kde naprosto regulérně (ale přesto s nádechem laškovného podrazáctví, které je pro Beana tak příhodné) vyhrál zájezd do Cannes. Ani netuší, že se tam koná filmový festival, protože na všech fotkách jsou především slunné pláže. Na cestu vyfasuje kromě mapy též kapesné a videokameru. Myslím, že by bylo bezpečnější mu dát do ruky brokovnici, ale to přirozeně organizátoři nevěděli. Režisér si tím ušetří dost práce, protože dobrá desetina filmu (s velmi střízlivou stopáží 87 minut) je koncipována pomocí "neupravených" záběrů z Beanovy kamery.

Je to asi tak to nejzajímavější na celém filmu. Eh... ano, je to tak. Ten člověk který se před vás postaví v úvodní scéně sice vypadá jako Bean a hraje ho Rowan Atkinson, ale zábava jako by se kamsi vytratila. Ta tam je nekompromisní postavička, která při nákupech terorizovala supermarkety a byla postrachem všech londýnských zubařů. Při eskapádách v TGV nebo nedobrovolné pařížské turistice budete marně hledat důvod k úsměvu a při obědě v nádražní restauraci (číšníka hraje Jean Rochefort a vypadá, že by mohl svým chrupem trhat skály) vám definitivně dojde, že zlaté časy tatarského bifteku jsou pryč.

Všechno pak zatluče usměvavý Karel Roden jako ruský režisér cestující do Cannes. Bean ho během jediného okamžiku stihne zbavit kávy, úcty a syna. Ta poslední položka na něj bohužel může koukat vyčítavýma očima a tak se nám one man show zvrhne v roadtrip s dvanáctiletým děckem a zmateným Karlem Rodenem, což zní jako regulérní peklo. A taky to tak vypadá. Můžeme děkovat bohu, že nám seslal Willema Dafoea jako arogantního režiséra Carsona Claye, kterému Bean skoro zničí natáčení a nakonec mu zničí alespoň život (jako ostatně každému, kdo by se mu chtěl postavit na odpor ;).

Po cestě do Cannes jsem se všehovšudy zasmál jenom jednou a to bylo díky podpásové koláži na trhu, kde se Bean snaží vydělat nějaké peníze pomocí improvizovaného karaoke. Je to dětinské, ale zároveň natolik ujeté a tak dobře synchronizované, že zřejmě neodoláte. Nejlepší gag ale pochází z úplně jiného filmu (Dafoeova opusu jenž se promítá v Cannes), což je myslím pro Prázdniny pana Beana tou nejvýmluvnější vizitkou.

Posledních deset minut filmu (mínus ty úplně poslední dvě :) je symbolickým návratem k Beanovi v nejlepší formě. Je sice smutné, že zdrojem vtipu není sám Bean, ale pečlivě synchronizované video a audio (ostatně viz výše), ale smát se budete a možná vám to pomůže se na krátkou dobu s tou postavou opět smířit, odpustit jí a definitivně se s ní rozloučit. Mr. Bean si zcela jistě zasloužil mnohem lepší tečku a skalní fanoušky bych do kin pro jistotu vůbec nepouštěl, ale jako bezpohlavní rodinný film pro všechny generace, kterému se málokdo zasměje, ale většina se při něm usmívá, to asi funguje. Je mi z toho smutno a nehodlám recenzi dále natahovat, protože vlastně není o čem psát. Půlka z nás to čekala a ta druhá doufala v zázrak. Nedostavil se a tak budu muset do sklepa, abych zkusil najít zaprášenou VHS s "Mr. Bean Rides Again".