Woody nepolevuje. Rok co rok nám připraví nový snímek ke zkoumání. Už nějakých dvacet let ale trvá stav lehké nejistoty, bude-li čerstvý zářez pouhou výplní, anebo novým skvostem. První typ filmů přitom v Allenově pozdní tvorbě – přiznejme si to – převažuje. V poslední dekádě se slavný režisér zmohl pouze na dvě vyložené pecky, totiž Match Point a oscariádu Vicky Cristina Barcelona, obě si podobné dramatickým námětem, umístěním do Evropy, absencí režiséra před kamerou a sličnou blondýnkou v hlavní roli. Všechny tyhle parametry splňuje i jeho novinka – v  ryzí klenot ji však Allen tentokrát nevybrousil.

Poznáš muže svých snů plně odpovídá všemu, co onen Allenův kariérní dojezd charakterizuje. Můžete to chápat jako pohled klišovitý nebo poněkud lenivě zjednodušující, ale já vám budu oponovat, že je prostě konstantně pravdivý: Woody jako by i v Londýně jel zase na neutrál. Jako by pouze plnil normu a nedokázal ji už tak šťavnatě naplnit. Jako by varioval sám sebe, ale nenacházel už tak uhrančivé výrazivo. Sousloví „jako by“ přitom můžete klidně vyškrtnout a brát předchozí věty jako strohé konstatování.

Jeho novinka se přitom z amorfní konverzačky zajímavě přetváří v cynický popis toho, jak bolestivě může končit snaha vymanit se z osobní krize. Máme tu dva rozklížené páry, a tedy i čtyři nespokojená srdce, která chtějí naplno tepat životem. Jejich majitelé se touží posunout někam jinam, klidně i za cenu slabošského úniku, podvůdku nebo krátkozrakého úhybného manévru. Chvíli se jim daří, jenže záhy se jim Allen začne vysmívat zpříma do obličeje… a řekne, jak to občas chodí.

Je to lehce kousavé žalování na malost a „lidičkovské pinožení“, ve kterém Allen filigránsky fandí těm naivnějším a duševně čistějším. Hvězdně obsazené postavy (Watts, Brolin, Hopkins… ale i štramák Banderas a k zulíbání krásná Freida Pinto, která by mohla hrát z fleku v reklamě na bělidla zubů – anebo na podprsenky) touhle promyšlenou hříčkou proplouvají s elegantními dialogy na rtech a s vtíravou kamerou za zády, vstříc několika trefným či jinak scenáristicky precizním momentům. Jde však jen o záblesky bývalé síly, o náznaky brilance pouze ozvláštňující solidní, snadno konzumovatelnou allenovku. Ty momenty se v paměti udrží jen o pár minut déle než celý film.