Za pár týdnů se světu představí Božská relikvie 3 (respektive The Chinese Zodiac), v níž se už krapet dědkovitý Jackie Chan vrátí – doufejme – v plné parádě. Navíc chystá novou Police Story. Proto neuškodí připomenout si jeho zdaleka nejlepší film. Dílo, které změnilo hongkongskou kinematografii a troufám si říct i akční žánr jako takový. Ale všechno pěkně popořadě.

Jackie Chan se v roce 1985 vrátil z Hollywoodu, kde právě dotočil béčkovou kriminálku Ochránce. Režisér byl neumětel a Chan byl natolik konsternován, že po návratu domů film přestříhal a několik scén přetočil. Ale to mu nestačilo. Rozhodl se, že natočí moderní akční film, jaký tu ještě nebyl – Police Story.

S příběhem si moc hlavu nelámal, to musí uznat každý, včetně mě. Zápletka o hodném policajtovi Jackiem bojujícím proti bandě zlosynů je ještě víc plytká než scénář k nováckému silvestru. Ale o to tady vůbec nejde. Chanovi slouží děj jen jako niť, na kterou navěsí korálky fantastických a dechberoucích akčních scén. Již úvodní čtvrthodinka s demolicí slumu a pronásledováním autobusu by většině tehdejší americké produkci vystačila jako bombastické finále. Vlastně stále vystačí, když se podíváme, jak ji nestydatě obšlehnul Michael Bay v závěru druhých Mizerů. Chan zkrátka nasadí od první minuty natolik zběsilé tempo, že diváka ta prýštící energie pohltí a vyplivne až na samém konci naprosto vyšťaveného.

Co mnoha lidem může vadit, je odlehčený tón mnoha scén, vesměs všech s Jackieho snoubenkou May. Sem tam se objeví infantilní dvojsmyslné narážky, ale pořád je to decentní, v porovnání s druhem humoru, který byl v té době hongkongským filmům vlastní (prdící opilí duchové bojových mistrů, atp.). Chan není John Woo, v jeho filmech se neumírá pod salvou kulek, kdy krev prýští na bílé stěny a kolem poletují holubice. V Chanových filmech se spíše hází šlehačkovými dorty, těží se z vtipných záměn, zkrátka jsou používány klasické groteskní prvky z filmů Harolda Lloyda, na nichž Chan vyrůstal.

To ovšem neznamená, že akce v Police Story je nějak směšná. Nikoliv, kdykoliv se Jackie střetne se zlými hochy, dochází k choreograficky úžasné bitce, z níž je cítit brutální a nekašírovaná zvířeckost a boj o holý život. Kaskadéři si museli sáhnout na samé dno a držkopády jsou to mnohdy šílené. Pokud zde sletí člověk z výšky několika metrů na dřevěný stolek nebo na eskalátor, můžete si být jistí, že to svíjení se v bolestech nefinguje. Závěrečná scéna v obchodním domě je pak esencí všeho, co máte na akčních filmech rádi – tempo je dravé, souboje surové a intenzivní a na konci máte v sobě tolik adrenalinu, že byste byli rádi, kdybyste si ho mohli vybít tak úlevným způsobem jako hlavní hrdina.

Police Story si svůj exkluzivní VIM štempl zaslouží už jen proto, že nezestárlo ani o rok. Málokdo by mu hádal přes čtvrtstoletí, protože působí stále svěže a moderně. Přitom, nic nestárne tak rychle jako akční film. Co působilo před lety úžasně, už dneska člověk odzívne jako něco překonaného. Police Story tohle nehrozí, protože jej překoná jen máloco.