Začalo to Zbytečnou krutostí a profiltrovalo se to přes další tři čtyři filmy v jasně identifikovatelný rukopis. Ano, absurdně humorná poetika Coenovic dua je trademarkem za všechny prachy a ne nadarmo se dneska o spoustě filmů obsahující černý humor říká, že vypadají jako „coenovky“. Problémem může být, že až Coeni budou mít za třicet let na svém kontě dalších 20-30 filmů, nikdo je od sebe nerozezná. Nastřelil to minule už Cival a já se pod to poslušně podepisuji. Burn After Reading vypadá čistě jako sebraná kompilace obvyklých ingrediencí, ze kterých Coeni s takovou radostí vaří. A jejich obliba v Hollywoodu dosáhla takových mezí, že ve všech rolích hraje dohromady mnohem víc zatraceně známých tváří než těch povědomě identifikovatelných až neznámých. I v rámci International traileru vychází resumé jasně a zřetelně – bude to koukatelné a bude to asi i zábavné. V porovnání s minulým výletem do světa bizarních postaviček však kompozičně přitvrzujeme a na výsledných pocitech z filmu je to najednou zatraceně znát. Tam, kde by to mělo „šlapat“ (tj. od začátku do konce), tam to taky „šlape“ – jemné kytarové riffy a rychlovka s tasenou zbraní dokonale uvozují styl i přibližné tempo vyprávění, přičemž vybraná hudební pecka už po pár vteřinách jasně a zřetelně koresponduje s tradičním coenovským světem. Sestřih záběrů je tu a tam proložen dialogem, který v danou chvíli vynikne o to líp, čím více "divných" věcí se před ním stalo. V tomhle duchu jedeme celou minutu, v rámci níž veškeré hlubší rozbory dají přednost prostému konstatování: jednoduché, rychlé, úderné. Tak to má být.