Poslední bašta hollywoodského popcornu dorazila do amerických kin a zbořila všechny rekordy. Kapitán Jack Sparrow se vrátil. Bude to stačit na záchranu chatrné letošní sezóny, nebo je to poslední hřebíček do rakve hollywoodské zábavy? Přišli jsme, viděli jsme a máme pro vás odpověď.

Druzí Piráti jako obvykle slibovali, že budou větší, akčnější a lepší než předchozí díl a tentokrát bylo po vzoru Matrixů vyhrožováno hned dvěma díly, které pirátskou mytologii rozvedou do nevídaných souvislostí... Jako by se už v téhle marketingové hlášce skrývala past, do které Gore Verbinski dobrovolně vstoupil s více než dvousetmilionovým rozpočtem. Hned v prvních minutách totiž poznáte dva hlavní znaky tohoto filmu - vlhkost a rozporuplnost.

Zatímco té první věci se ve filmu o pirátech vyhnout nelze (stejně jsem si ale pořád říkal, že jsem měl vzít do kina ručník), do té druhé snímek navezla dvojice scenáristů, která si po úspěchu jedničky chtěla pořádně přihřát polívčičku. Proto se sequel místo sázení trumfů v první polovině velkorysé stopadesátiminutové stopáže, věnuje spíše dlouhým vysvětlovačkám, jejichž úkolem je vás předsvědčit, že všechno souvisí se vším a že svět načrtnutý v jedničce byl pouhým zlomkem.

Tuhle tendenci jsme mohli dost dobře sledovat u sequelů k Matrixu, ale podobného obratu se vskutku obávat nemusíte. V Pirátech se totiž nefilozofuje, jediné co by vás mohlo zarazit je táhlé tempo a spousta nových postav, které se mnohdy chovají nelogicky (např. scéna s kostkami, ve kterých se hraje o duše klíčových postav je trestuhodně odfláknutá) a nebo jsou oběťmi všemožných oslích můstků. Jako by Ted Elliott a Terry Rossio zapomněli na to, že jedničku nedržela nad vodou pirátská atmosféra, ale svižné akční scény a všudypřítomný humor. Jako by Jerry Bruckheimer tentokrát při kontrolách scénáře polevil, ve dnech ostražitosti by totiž některé scény zákonitě letěly přímo na podlahu střižny.

Všem ostatním ale naštěstí smysly slouží a tak ačkoliv Truhla mrtvého muže připomíná auto se špatně seřízenou spojkou, ve kterém přeskakují rychlosti proti vaší vůli, žene jí Gore Verbinski vpřed pod vlajkou nejzábavnějšího blockbusteru sezóny. Co naděláte... Jack Sparrow je opět ve formě, za triky ILM zřejmě vyfasuje Oscara a akční scény vypadají jako velkorozpočtový remake nejlepších honiček Toma a Jerryho.

Verbinski sliboval všem bručounům, že Jacka Sparrowa odsune trochu do pozadí, aby se poprávu prosadil hlavní hrdina celé ságy - Will Turner v podání Orlando Blooma. Povedlo se to jen napůl a není to ani tak zásluha Verbinskiho, jako dlouhé stopáže, ve které jsou přece jen osudy jednotlivých postav víc rozdrobeny. Talent Johnnyho Deppa zkrátka nelze svázat a jeho hláškovacímu uragánu nestačí nikdo, tím méně pak nevýrazný slušňák Bloom a o něco akčnější a méně elegantní Keira Knightley. Scénář se sice snaží budovat něco na způsob milostného trojúhelníku mezi těmito hlavními postavami, ale v houštině slepých uliček a vedlejších linií jakýkoliv děj zaniká a zůstává jen sbírka momentálních úkolů - sežeň klíč, dojeď támhle, sejmi tohohle.

Vlastně by to vůbec nevadilo, kdyby humor oproti prvnímu filmu nebyl tak infantilní. Je to neuvěřitelně dvojsečná zbraň - vytváří až příliš ostrý kontrast mezi zábavnými jízdami a momenty, ve kterých se herci mají tvářit a jednat naprosto vážně (s výjimkou Jacka, který tohle nedělá nikdy), díky němuž si uvědomíte, že ve druhých Pirátech něco skřípe. Oproti jedničce zkrátka sequel přišel nejen o moment překvapení, ale i jakousi nenucenou eleganci ukrytou v Jackových hláškách a jeho gestech. Verbinski ale naštěstí našel novou cestičku, spočívající právě v oné příznivé tváři infantilního humoru.

Jde vůbec tuhle "komoditu" posuzovat obojetně? Dvě největší akční scény filmu - rande s lidojedy a souboj na ostrově, kde se nachází truhla mrtvého muže, vám předvedou, že možné je úplně všechno. Místopřísežně přiznávám, že jsem nevěřil vlastním očím a chechtal jsem se naplno prakticky celou dobu. Tak chytře vymyšlený mix humoru a akce jsem letos ještě neviděl a Jerrymu v tu chvíli musela nad hlavou zasvítit svatozář. Místy je sice vidět všudypřítomné CGI, ale groteskoidní háv, do kterého Verbinski tyhle sekvence zahalil je neuvěřitelně osvěžující a nepřímo tak zbavuje Johnnyho Deppa zodpovědnosti za zničené bránice. V obou případech má jeho postava klíčovou roli, ale nesmějete se jí, jde o hlavně o absurdnost situací a jejich timingu. Ještě k tomu přičtěte dva velmi povedené útoky Krakena (ten o svojí bezchybnou image přijde až v úplném závěru, když "ukáže zuby") a máte chutné akční menu, které samo o sobě stojí za výlet do kina.

Rád bych chválil víc, ale druzí Piráti bohužel nejsou blockbusterem bez kompromisů a to jim ubližuje. Zatímco u třetích X-Menů jsme nadávali na přílišné zjednodušení, tady bych naopak vyčítal přílišné zašmodrchání děje, které brání publiku, aby se dostalo do toho správného rytmu. Pomalé pasáže se příliš střídají s ukecanými vložkami a ani posádka Bludného Holanďana v čele k chapadly ověnčeným Billem Nighym není ve slabších chvilkách oporou. Scénáři navíc nijak nepomáhá fakt, že končí v půlce a nechá nás celý rok čekat na pokračování. Spousta otázek zůstane nezodpovězených, spousta smyček neutáhnutých a to zkrátka akční pecce bruckheimerovského typu nesluší. Během filmu na to víc než často rádi zapomenete, ale jakmile promítačka zhasne nadobro (počkejte na konec titulků, letos jsou dovětky v módě ;), dojde vám, že Piráti o kus svého kouzla nenávratně přišli. Nezbývá než se modlit za to, aby ve trojce nedošlo ke větším ztrátám.

p.s. Přeju Pirátům každý dolar, protože navzdory všem chybičkám se dělí o žezlo blockbusterového krále letošní sezóny spolu se třetími X-Meny. Přeberte si to jak chcete, lepší doporučení pro vás nemám.