Jarmusch je pojem a představovat tuhle ikonu nezávislého filmu by bylo úplně zbytečné. Nejspíš jste od něj aspoň něco viděli a máte na tohohle svéráze vlastní názor.  Bez dalšího napínání prozradím, že novinka Paterson, která byla úspěšně uvedena v Cannes, na tomhle názoru nezmění absolutně nic.

O dramatickém příběhu se nedá vůbec mluvit. Sledujeme každodenní život Patersona, řidiče autobusu a amatérského básníka. Snídaně, práce, večeře se ženou, venčení psa, pivko v místní hospodě, spát. Den po dni trpělivě čekáme, co se u něj bude dít. A fanoušky Jarmusche asi nepřekvapí, že se ničeho nečekaného nedočkáme. Nepřiletí emzáci s plánem zahájit invazi v tomhle zapadákově v New Jersey, ani se z Patersonovy manželky nevyklube zabijácký robot. Jarmusch jede svou oblíbenou všednost až do extrému.

Svět Patersona je příjemně bizarní, postavičky mají svá jednoduchá témata, které se neustále opakují a cyklí. Zpočátku si jich všech všímáte, protože čekáte, že budou časem hrát nějakou roli. A zhruba ve chvíli, kdy si uvědomíte, že čekáte marně, si všechny ty drobnosti začnete užívat. Jak je každý den vlastně jiný, přestože na první pohled vypadá stále stejně. Kolik zajímavých situací a pocitů se neustále děje, aniž by scenáristova tužka musela hrdiny posílat do život ohrožujících a měnících situací.

Adam Driver je ve své titulní úloze správně minimalistický, jeho forrestgumpovská postava právě takový přístup vyžaduje. Jeho lehce trhlou ženu si střihla Golshifteh Farahani a téhle dost nepravděpodobné dvojici to na plátně náramně sluší. V domě s nimi bydlí i buldok Marvin, který za svůj velmi přirozený výkon dostal zvířecí cenu v Cannes. A podobná měřítka platí i pro ostatní postavy – jsou natolik civilní, že jako by nehrály, ony prostě jsou.

Problémem ovšem je, že nové fanoušky tímhle filmem Jarmusch získá těžko, zatímco ty staré nepřekvapí. Většinu motivů (opakování, cykličnost, zdlouhavé záběry mlčení, podivná setkání…) má jeho tvrdé jádro nakoukané z předchozích fláků a Jarmusch se nesnaží svůj osobitý rukopis nijak měnit či obohacovat. Může za to lenost? Tvůrčí stagnace? Anebo snaha prohlubovat svůj zápis do filmové historie tím, co mu jde jednoznačně nejlépe? Těžko říct. Každopádně teď už víte vše, abyste se mohli rozhodnout, jestli se na dvě hoďky chcete ponořit do další Jarmuschovy oázy klidu nebo ne.