O zbytečnosti hororových remaků už jsme popsali stohy virtuálního papíru. Hollywoodské účetní, námětovou krizi a Michaela Baye ale nezastavíte, takže můžeme jen brečet nad tím, jak všechny tři legendy hororového nebe (Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers) dávají hlavu na špalek. Zatímco u Kruegera půjde o férový restart a Michael Myers je spíš reimaginace, Pátek Třináctého se snaží být něčím mezi a postupně z toho ztrácí hlavu nejen uječení teenageři, ale i samotný divák.

Logických puzzlů se ale bát nemusíte. Mačeta, hokejová maska a přesně třináct obětí. Do téhle rovnice si Marcus Nispel nenechá sáhnout a vesele oprašuje svoje kamerové filtry, které zvládají iluzi amerického buranova na jedničku. Nový Pátek ve skutečnosti připomíná nový Texaský masakr motorovou pilou až příliš. Jenom musíte sexy Jessicu Biel v upnutém tričku vyměnit za zřejmě sexy Jareda Padaleckiho na rozepnutém harleyi. Odkazů k Odpadlíkovi už se na internetu udělalo hodně, mám pocit, že opomenout tenhle vtípek by bylo chybou, stejně jako neodkázat k Travisu Van Winkleovi, který hraje postavu, jež se svým chováním, vzezřením i jménem nebezpečně podobá tomu troubovi, co ho v úvodu Transformers opustila Megan Fox, když ji nenechal řídit auto. Oficiální to není, ale pravděpodobně jde o Bayův vtípek = jednu a tutéž postavu.

Maličkosti však můžeme řešit později. Skalní fandy jezerního zabijáka by mohlo zajímat, že film v sobě mixuje prvky úvodní Pátkové trilogie (Jason vyleze z jezera, pomstí maminku, najde masku atd.) a v úvodu velmi chytře klame tělem. Prvních dvacet minut totiž vypadá jako skok rovnýma nohama do tuctové hororovky. Partička táborníků, vtípky o trávě, naštvaný Jason, několik kreativních smrťáků a... jedeme domů? Ne, děj se teprve pořádně rozjíždí a do hry se dokonce dostává milovaný aspekt pomsty, i když v nepřímém formátu. Padalecki totiž hraje bratra nezvěstné táboračky, rozdává v okolí letáky a snaží se přijít všemu na kloub. Když přijedou DRUZÍ táborníci, začne se Jason zase nudit a všechno se rozjede na ještě vyšší otáčky. Tahle scenáristická myška na ploše 97 minut (krvavější DVD verze má mít o deset víc) relativně funguje, ale je to veškerá "vyčůranost", kterou můžete od děje čekat. I druhý tým čekatelů na mačetu do hlavy/zad/rozkroku/ohryzku (Jasonův oblíbený salónní trik) spadá do kategorie zbohatlík, sexbomba, ukecaný Afroameričan, sexbomba, kamarád zbohatlíka, zábavný Asiat a vcelku hezká a vcelku chytrá dívka, jež prohlédne vratkou duši zbohatlíka a ujede s Padaleckim na harleyi vstříc jisté záchraně (i když...).

Opět se nabízí otázka, proč něco podobného točit, když už to dávno stojí a mohlo by to i s dvacet, třicet let starým datem výroby děsit současnou generaci? Horor s podobně tupou zápletkou zkrátka dneska neohromí. Dějové mechanismy v něm působí zastarale, bez ohledu na množství popkulturních odkazů, jimiž je obložíte. A z Jasona se vytratila veškerá chuť k zabíjení. Obětí je "pouze" třináct (chápu vztah k názvu, ale je to dvanáctý Pátek v řadě a ty předchozí šly s počtem mrtvol nad dvacet) a přitlačit by se dalo i na kreativitě. Jason prostě po někom něco hodí nebo udělá rutinní zásek mačetou. Bez zájmu, bez nálady, bez přidané hodnoty. Výjimku tvoří snad jen rambovské zabití šípem, vzbuzující podobné rozpaky jako kdyby Michael Myers někoho zabil mašlovačkou namočenou v kyselině dusičné. Velmi, velmi netradiční.

O zbytku filmu to tvrdit nemůžeme. Všechno lze vypočítat pět minut předem a Jason to má snad až příliš snadné. Nahání hodné i zlobivé teenagery jako poděšené slepice a kdyby si dával pozor kam šlape, nikdo z nich nemá šanci ho sejmout. Dokonce ani Padalecki, který musí kromě zdravého vzteku a koňsk... pardon lidské síly, spoléhat na to, že kukuč jeho sestry se náhodou podobá mladé mamince Voorheesové. Jason je z toho trochu na větvi, takže hrdinové asi tak třikrát utečou jasné kremaci. To všechno samozřejmě k žánru patří a Nispel zaslouží jedničku nejen za tak akorát špinavý vizuál, ale i za poslušné následování pravidel žánru.

Z kolejí však neuhne ani na poslední chvíli, takže si připadáte jako kdybyste koukali na remasterovanou 80s klasiku, nikoliv na něco nového, co má udělat další krok v sérii. Někdo si třeba řekne, že je to tak dobře. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jenže Nispel udělal. V očích nejvěrnějších nesmrtelného Jasona zabil. Sebral nemotrného, leč nezastavitelného nekňubu a servíruje rychlého wrestlera s olympijskými schopnostmi (vrh, střelba, běh, skok), který probíhá povědomými (z předchozích dílů) událostmi svého života tak nějak napřeskáčku. Z pro laika snesitelné jednohubky, která by bez slavného jména zapadla, se tak může stát velmi bolestivá podívaná. Záleží na vás, jak se k tomu postavíte. Já osobně jsem příliš netrpěl a po průšvihovém Krvavém Valentýnovi a řadě starších hororů črtaných podle pravítka, jsem si docela odpočinul u něčeho, co alespoň předstírá old school přístup. Na pár vteřin se objevilo i klasické šeptací hudební téma a jsou tu i rozumně otevřená vrátka pro sequel. Pokud by v něm Padalecki konečně vzal do ruky něco ostrého a začal Jasonovi sloužit k něčemu jinému než rozehřívacímu driblování, možná by to s tímhle nechtěným levobočkem nemuselo být marné. Další vySÁWání našich peněženek snad zatím nehrozí, ale když si vzpomenu na prequel k Masakru, možná by bylo dobře, kdyby Nispel natočil i dvojku. Ta krvavá ušmudlanost mu zjevně sedí.