Ve VIM už jsme probrali z westernového žánru ty nejpodstatnější kousky. Zábavným Sedmi statečným i kultovním filmům Sergia Leoneho jsme už poklonu složili a teď přichází čas zmínit konečně režiséra, který stvořil divoký západ tak, jak se to nikdy nikomu jinému nepodařilo. Pat Garrett a Billy the Kid je totiž film, který se na jednu z největších legend americké historie dívá naprosto unikátním a podmanivým způsobem. Sam Peckinpah dokázal jako nikdo další zachytit atmosféru světa, který umírá a s ním umírají i lidé. Přátelství gangsterů Pata Garretta a Billyho Kida je podrobeno největší zkoušce. Kdo se podřídí novým pravidlům, přežije. Kdo chce zůstat sám sebou, pro toho už na světě není místo.

Peckinpah tohle pomalé umírání jedné éry zachycuje na velmi malém prostoru a v podstatě ve velmi komorním příběhu, po kterém budete ještě dlouho přemýšlet, jestli je větší svině svobodomyslný zločinec, nebo jeho nejlepší kámoš, který se rozhodl vrazit mu kudlu do zad. Pat Garrett a Billy the Kid je nejednoznačný film s nejednoznačnými charaktery. Každý má svou minulost a i polepšený padouch je pořád padouch. V podstatě není komu fandit, protože i když se Garrett snaží přizpůsobit a Billy Kid zůstat sám sebou, pořád jsou to oba lidé, pro které v novém světě není místo.

Peckinpah ve svém asi nejsmutnějším a nejmelancholičtějším filmu ukázal, že člověk se může snažit jak chce, ale svojí minulosti zkrátka neuteče. Klasické téma cti, přátelství a zrady je tady rozpracováno tak, že i když v podstatě od první scény člověk ví, jak film dopadne, bude sledovat příběh Pata Garretta a Billyho Kida se zatajeným dechem. Vynikající James Coburn a živelný Kris Kristofferson ve svých životních rolích jsou víceméně zárukou, že divák, který přistoupí na pomalejší tempo vyprávění a pro western netypicky lyrickou atmosféru, bude na konci filmu emocionálně dojatý víc, než by kdy od tohoto žánru čekal.

Vynikající soundtrack od Boba Dylana je jen pomyslnou třešničkou na dortu a až uslyšíte jeho speciálně upravenou Knockin´ on heaven´s door při jedné z nejsmutnějších scén filmu, budete vědět, že jsem vám nekecal. Už za pár dní si moje slova budete moci ověřit díky Projektu 100 na velkém plátně. A byla by chyba to neudělat.