První Paranormální aktivita sice byla jakousi prodlouženou rukou populárního televizního pořadu Natoč to (laciný humor střídaly laciné lekačky), ale spousta recenzentů byla ochotna tolerovat jeho slabiny v honbě za dalším dojemným příběhem festivalové Popelky. Natočeno za deset tisíc, ve vlastním domě se statečnou snahou vzkřísit poltergeist žánr, který se naposledy důrazněji ozval v 3:15 zemřeš. Hrubozrnný styl Záhady Blair Witch i okatě otevřený konec vem čert, ten film byl prostě nudnou směskou záběrů z webkamery, které fungovaly stejně jako zastaralé webové vtípky, jež vás nutily civět do monitoru, dokud něco s nečekanou intenzitou nevybaflo.

Moment překvapení je v tomhle případě to nejdůležitější, takže sequeloprequel (prvních devadesát minut se odehrává před, posledních pět pak po prvním díle) jde do předem prohraného boje, ne? Tržby a překvapivě i kritika prokázaly opak a autoři dokonce stihli během jediného roku natočit i japonský spin-off, čímž ze série udělali i prosperující frančízu na způsob McDonald´s. Peklo je blíž, než si myslíte.

Paranormální aktivita 2 totiž nenabízí žádnou přidanou hodnotu. Kamer i postav je sice víc, ale koncept nicneříkajících záběrů se opakuje do zblbnutí. Jediným zvratem první hodiny (!) je samovolně pochodující čistička bazénu a přísahám, že kdyby na to jedna postava po té hodině neupozornila, vůbec bych to nepovažoval za něco nadpřirozeného.

Chleba se má lámat ve chvíli, kdy na scénu napochodují hrdinové prvního dílu, ale díly skládačky nezapadají, bubák se pořád někde fláká a audiovizuální deprivace je tak mocná, že začnete se zájmem zkoumat zvukovou izolaci sálu a grafické ztvárnění ukazatele nouzového východu. Vždycky jsem si říkal, že budu v kině trpět u laciných 3D hororů (vzpomeňte na Krvavý Valentýn), ale vyčkávat u statických videozáběrů, v jejichž rozlišení nerozeznáte psa od houpacího koně, je ještě horší, než uhýbat trojrozměrným cepínům metaným doprostřed sálu.

Ani tisíc jedovatých slov ovšem autory nezaplaší, takže se připravte na to, že Paranormální aktivita bude naším společníkem na několik následujících let. Nepobaví, nevyděsí, nevzdělá ani nepřekvapí. Ale velmi pravděpodobně vždy vydělá víc, než ve skutečnosti stála (pokud jsou náklady v jednotkách milionů, máte před sebou v případě dobrého startu v podstatě perpetuum mobile).

Od českých distributorů je ovšem vrcholně neslušné posouvat premiéru z původního halloweenského termínu, kdy všichni děsivé (a často děsné) filmy v kinech čekáme, na termín vánoční, kdy by v biografech přeci jenom měla panovat pohoda a klid, když už není na co koukat v televizi. Nenechte si tímhle podpásovým trikem zkazit svátky a radši se rychle vraťte zpátky. Tohle vám za ten zářez do statistiky zhlédnutých filmů ročně fakt nestojí (schválně, kolik distribučních premiér jste letos stihli?).