Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

V tuto dobu před čtyřmi lety obavy o osud Středozemě dosáhly svého vrcholu. Jak na straně hobitů, elfů, trpaslíků a lidí, tak u nás „na druhé straně plátna“. Ve vzduchu visely spousty otázek: jak si splatterový Jackson poradí s příběhem, který žádá poněkud uhlazenější formu? Není zběsilá reklama, se kterou bylo lze se potkat na každém kroku, znakem toho, že bude prodávat navoněná zdechlina, jak se to nezřídka stává? Skalní tolkienofilové se přes ohlášenou úctyhodnou stopáž obávali, že z knihy zbude torzo, které s odkazem britského literárního velikána má jen minimální souvislost. Dopředu se totiž vědělo o mnohých změnách, které si Jackson a jeho scenáristky Fran Walsh a Philippa Boyens prosadili, aby story o Prstenu, jehož moc může svět změnit k nepoznání, zůstala řízná, úderná a bez zbytečných dějových zákrut. Ti, kteří byli knižní trilogií dosud nezasaženi, se v duchu ptali, zda film bude srozumitelný i pro ně. Odvážnější obyvatelé České kotliny si pak na netu pročítali první zahraniční recenze, věda, že k nám se potenciální hit dostane s nepochopitelným měsíčním zpožděním. Vše se nakonec v dobré obrátilo a i v našich šířkách, kde má oxfordský profesor oproti zbytku světa jen hrstku hardcore vyznavačů, se z prvního dílu trilogie stal hit, z jehož každého políčka crčela radost z filmařiny, důvtip, úcta k předloze a tresť „tolkienovitosti“. Jinými slovy: už prvním dílem byla bravurně vyjádřena podstata konfliktu, jehož emocionální dopad nemohly díly následující při sebevětší snaze překonat. U dvojky a trojky, byť mají stále velmi vysoký rating divácké spokojenosti, už přece jen vstupujeme do toku, jehož řečiště známe…

Autor: Shushika