Britské studio Aardman už několik desítek let produkuje nesmírně zajímavou animovanou tvorbu, kterou poznáte na první pohled. Osobitá a technicky výborně zvládnutá stop-motion technologie odlišuje bristolské umělce od záoceánských Pixarů a dalších velkých jmen na poli moderní animace. Zpod jejich rukou vyšly plastelínové hity jako Slepičí úlet nebo geniální série Wallace a Gromit. S přechodem na více či méně digitální animaci ale šly výdělky posledních filmů (Velká vánoční jízda, Piráti!) trochu dolů.

Ovečka Shaun ve filmu: FOTOGALERIE

Tentokrát se tvůrci vrací ke kořenům a přinášejí do kin oblíbenou postavu ovečky jménem Shaun, která, ač původně vedlejší postava v dobrodružstvích Wallace a Gromita, již téměř před dekádou získala svůj vlastní seriál.

Samotná dějová linka je v dobrém slova smyslu banální a podobá se delší epizodě seriálu. Ovčí banda v čele se Shaunem je znuděná každodenní rutinou na farmě, tak jednou uspí farmáře a jde si udělat party v jeho domě. Samozřejmě se ale pokazí vše, co může, takže nebohý farmář skončí s amnézií ve městě a je na Shaunovi, aby vše napravil.

Pokud jste viděli Prokletí králíkodlaka, tak můžu prozradit, že struktura je velmi podobná – nářezové intro ve vysokém tempu vystřídá zpomalení a rozvíjení zápletky až k akčnímu vyvrcholení. Učebnicově standardní schéma, které je mnohem jasnější než třeba Shaunova nevyhraněná pohlavní příslušnost. Ale proč měnit to, co šlape?

Soudě dle dětských reakcí v kině totiž film funguje na jedničku. Klasický groteskní humor, kdy zvířátka dostanou po tlamě/někam spadnou/něco rozbijí, je oživen roztomilou a umnou animací, ze které dýchá poctivá práce a smysl pro detail. Na dospělé publikum zase pomrkávají odkazy na Mlčení jehňátek, které samozřejmě nemohou chybět v množství větším než malém. Výsledný zážitek tak může pokazit jen hysterický fotřík, který se v kině celou dobu nahlas řehtá takovým způsobem, že ho musí krotit vlastní ratolesti.

Přístupnost pro všechny věkové kategorie podtrhuje i absence jakýchkoli dialogů. Orwellovská farma a její ovčí, psí, prasečí a kohoutí složení si vystačí kompletně beze slov, o to více je fascinující, jak podmanivou a srozumitelnou vizuální složku dokázali autoři Mark Burton a Richard Starzak předložit. Akorát tvůrci titulků a dabéři zase jednou nemají co žrát.