Úsporný děj v sobě úspěšně koncentruje ta největší klišé světové kinematografie, ale dokonalé proložení akčními scénami, usilovně hrající herci a podivné postavičky dovedou udělat i z uhlí diamant. ;) A co si budeme nalhávat, tady jde především o jedny z nejúžasnějších akčních scén poslední doby. Na to jsme se těšili, na to jsme čekali. Je tu všechno co jste viděli v ukázkách a ještě mnohem víc. Ačkoliv se ve filmu hodně používají opakované záběry nejvypečenějších úderů a zvuk je trochu zatlumený, výsledek nepůsobí televizně nebo "dokumentárně", zejména díky skvělé kameře a báječným obrazovým filtrům (které jsou trochu přemrštěné, ale co, jednou za čas si rád potýrám oči kýčovitými barvičkami). Co se týče provedení jednotlivých pohybů, myslím že není o čem diskutovat. Plynulost a rychlost technik zkrátka musíte vidět na vlastní oči, stejně jako pár nebezpečných kaskadérských kousků (mezi něž počítám i reakce na údery) a nemístnou kreativitu (zejména bitky v aréně). Akční stránka prudce vyniká i v měřítku asijské tvorby posledních deseti let a Ong-Bak je víc než symbolickým návratem do dob, kdy herci potřebovali jen neuvěřitelnou odvahu a parádní schopnosti. K čertu s dráty, k čertu s triky, když Tony Jaa začne dělat to, co mu jde nejlíp - mlátit lidi (nejen) loktama, cítíte z toho tu přirozenost, to nadšení (ehm). Bojuji, tedy jsem - to je heslo Ong-Baku, protože poměr dialogů k bojovým scénám se pohybuje kolem 40:60 ve prospěch akce. Zamyslete se nad tím a dojde vám, že je to opravdu hodně. Je to hloupoučké a slouží to jenom jednomu účelu, ale ten vytýčený cíl to trefuje s nevídanou brilancí. Jsem nesmírně rád, že takhle poctivou "bezduchou" akci si někdo střihne i dneska. A vy budete taky.