Když se sestavuje žebříček nejlepších filmů všech dob, málokdy se stane, že by v něm thriller Bryana Singera chyběl. V roce 1995, kdy se objevil v kinech, ale žádné velké pozdvižení nevyvolal. Plakát se nechlubil žádnou hereckou hvězdou, pro scénáristu i režiséra to byl v podstatě první významnější snímek a nic nenapovídalo tomu, že půjde o něco jiného, než o obyčejný thriller. O pár měsíců později bylo všechno jinak.

Scénárista Christopher McQuarrie a tehdy druhořadý herec Kevin Spacey si odnášeli zlaté plešouny a všichni se začali ptát, co je to sakra za film ti Obvyklí podezřelí? Je to jednoduché: Obvyklí podezřelí je film, který vám sežvýká mozek, vyplivne ho na podlahu a vám se to bude líbit. Jsou tu charaktery, které mají ke kladným hrdinům daleko, ale nejsou to ani jednorozměrní záporáci. Jsou tu policajti, kterým nedělá problém vymlátit ze svědka přiznání a především je tu příběh, který je sice dost komplikovaný, ale během několika prvních minut vás vtáhne do světa, kde nic není černé ani bílé, všichni si navzájem lžou a když už si budete myslet, že všemu rozumíte, vybalí na vás Singer a McQuarrie pointu, proti které jsou všechny Šesté smysly úplné nic.

Obvyklí podezřelí svojí drsnou a temnou atmosférou, amorálně se chovajícími postavami a mrazivou hudbou vtáhnou diváka do světa, kde lidský život nemá žádnou cenu, ale nikdo se ho nevzdá bez boje. Budete si kousat nehty napětím, budete tleskat tvůrcům za to, že vás znovu a znovu překvapují a až film dokoukáte, pustíte si ho hned podruhé a všechno uvidíte v novém světle. Obvyklí podezřelí je film, který nejedná s divákem jen jako s pasivním pozorovatelem děje, ale nutí ho pozorně sledovat příběh a každé zaváhání tvrdě trestá. Na nikoho se tady nečeká, ale pokud nejste líní u filmu trochu přemýšlet a nechcete se nechat od režiséra jen tahat za ručičku od první do poslední minuty, připravte se na zážitek, který v oblasti kriminálních thrillerů jen těžko hledá konkurenci.