Nouzový východ

Pro mnohé bude druhá upoutávka na Mendesovo psychologické drama působivější. Pryč je táhlý žalozpěv z amerického traileru. Mezinárodní klip přidává spoustu záběrů a vtlačuje je do naprosto klasické šablony, podle níž vznikly už stovky „oscarových“ ukázek. Proč něco měnit, když to funguje? Není důvod. Chladnou expozici se totiž daří s každou další a další sekundou ohřívat, až se před zraky vyrýsuje velmi slibná látka, jejíž trailerové prezentaci schází snad jen emocionální vrchol a moment překvapení. Pozitiva v ní ale jednoznačně převažují, přičemž většina z nich padá na vrub obsazení. Revolutionary Road bude nesporně hereckým filmem. Což je fakt, který s každým novým záběrem míň a míň znepokojuje. Strach naopak plyne z otázky, jestli jsme v traileru už neviděli víceméně všechno (s výjimkou katarze) a jestli ten přehledně narýsovaný průzkum deprese na hezkém americkém maloměstě ještě zvládne zaujmout něčím nečekaným.

Další šok. Už už jsem si tu chystal souvětí o silném konci roku, o nových projektech svaté trojice Mendes – Fincher – Luhrmann i o tom, že novinka prvně jmenovaného láká nejmíň. Revolutionary Road nepodnítí fantazii, neoslní vizuály, je to úzce vymezená látka, sevřená retro kulisami, tématem, i otázkou, jestli se do Mendesova rukopisu hodí to „drastické“ herectví Leonarda DiCapria. Trailer ale očekávání zrušil a přemázl je momentálními dojmy. Prvotřídními dojmy. Nevím, jak to Sam Mendes dělá, že točí dobré filmy a ještě k nim připravuje fantastické upoutávky. I když střídá žánry, i když mění hudební doprovod a střihovou kadenci, trailery k jeho filmům jsou skoro vždy nezapomenutelné (a Mariňák jim stále vládne). U Revolutionary Road mu stačí zprvu navodit atmosféru, pak nechat zazpívat pár teskných taktů a na konec předvést dokonalou ukázku rytmického střihu. Na oko jednoduchá, ve výsledku ale stejně působivá kombinace jako třeba v traileru na Na dotek. Naskočí i pověstná husí kůže, kterou se my pětihvězdičkáři tak rádi zaklínáme. Co chtít víc? Snad jen aby film ve svém kompletním tvaru nebyl tak banální a doslovný jako jeho český překlad.