Člověk nechce být jizlivý, ale když ono si vážně stačí uvědomit, že Tom Ford dělá krom filmů primárně voňavky a navrhuje garderóby hvězdám, aby to celé hned začalo dávat smysl.

Jo, odnesl si oscarovou nominaci za Single Mana, ale zpětně se zdá jasné, že šlo o typický akademický kalkul, kdy se prostě dobrý herec sešel s atraktivním angažovaným námětem a režie tomu pěknému divadlu nestála v cestě. Nyní přicházejí Noční zvířata. Ford má opět dobré herce, ale jde o film vypravěčsky už poměrně ambiciózní, takže načančaná rutina a zavěšení veškeré tíhy na slavná jména před kamerou tu už rozhodně stačit nemůžou.

Zvířata jsou primárně o tom, že Amy Adams je bohatá umělkyně a už se během tvoření vyprázdněných instalací poněkud nudí. Když se to vezme kolem a kolem, ve filmu nenajdeme dějový oblouk ani katarzi, hrdinka je na začátku stejná jako na konci a nejhorší, co se jí stane, je migréna. Nedojde k žádnému zjištění o sobě ani o světě, vše, co si myslí na konci, si myslela už na začátku. Jediné, co se trochu podobá vývoji, je její rozmazaný make up, protože si na závěr pobrečí. Nikdo krom ní pak nemá prostor, aby mohl být považován za plnohodnotnou postavu.

Veškerá iluzorní hloubka přichází, když jí přijde poštou rukopis knihy, kterou napsal její ex Jake Gyllenhaal. Nenajde v ní převyprávění jejich vztahu, jak by se nabízelo, ale zdánlivě nesouvisející příběh muže, jenž se za pomoci Michaela Shannona snaží vypátrat vrahy své ženy a dcery. Adamsová je románem zneklidněna, protože tuší paralely k tomu, jak kdysi Gyllenhaalovi zlomila srdce.

Většinu filmu tvoří rekonstrukce této knihy (jejíž postavy hrají ti samí herci), zatímco ji Adamsová čte a tváří se u toho opravdu velmi důležitě a smutně. Jde o stereotypní černou historku, což může být částečně schválně, protože si ji přece v hlavě představuje rozmazlená snobka a napsal ji nepříliš talentovaný spisovatel. Nicméně i kdyby to opravdu byl záměr, není díky tomu méně úmorné ta klišé sledovat, zvlášť když z nich nikdy nic nevyplyne a k žádnému pořádnému sjednocení na konci nedojde.

Celá tahle Inception berlička je z nouze ctnost a provedena je tím nejlínějším způsobem, který opravdu nemá čím uspokojit. Emoce a zvraty v románovém příběhu, který se neděje, nemají reálnou hodnotu, když jsou filtrovány plochou myslí hrdinky a nejsou stavěny do dostatečného kontextu.

Kdybych měl hádat, o co se Ford pokouší, napadly by mě surrealistické klasiky Luise Buñuela, kde se představy rozmazlené aristokracie střetávají s realitou a odhalují se ve své prázdnotě a směšnosti. Asi ale nemusím zdůrazňovat, že Ford opravdu není Buñuel a ukousl si sousto vysoce nad svoje schopnosti. Jednotlivé roviny nedokázal pořádně stylisticky oddělit ani tematicky propojit, takže tu prostě „jsou“.

Pak se nabízí ještě strašidelná možnost, že snad celý ten kolotoč myslí smrtelně vážně, obě linie mají být vnímány jako opravdové niterné drama a máme do nich být na stejné úrovni upřímně vtaženi. Pak by byl ještě o kus horší scenárista a o kus víc odtržený od reality, než bych čekal.

V důsledku jsou Noční zvířata filmem, v němž najdeme skvělé herce a několik silných kusých scén, ale o emocionálním dopadu nebo hloubce nemůže být řeč. Ani jedno tu není a být nemůže, když většinu filmu tvoří jen halucinace nesnesitelné buržoazní pipiny, kterou známý ujišťuje, že její trápení má hodnotu. Protože všechno na světě je prý relativní, takže i nuda může být opravdový životní problém. Nemůže, Amy, prostě něco dělej!