Cival

Nový Freddy Krueger? Málokterá postava byla tak těsně spjata se svou původní podobou, s jediným hercem a jeho nezaměnitelnou pletí (doporučoval bych jiný krém proti vráskám, Freddy). Robertu Englundovi už je ovšem přes šedesát, a tak musel jeho místo zastat mladší ročník, konkrétně popraskem kolem Watchmenů ošlehaný Jackie Earle „Rorschach“ Haley. Za normálních okolností, pokud by série žila, by na téhle výměně pásly desítky článků. Jenže Elm Street už je dlouho vylidněná, je tu pusto a prázdno. A bohužel se ji jal zabydlovat Michael Bay. Nic proti němu nemám, první Texaský masakr v rámci žánru obstál (srovnávat s originálem se nevyplácí), Amityville se dal snést, ale pak nabraly jeho producentské aktivity směr strmě dolů. Restartem Pátku třináctého si Bay nadělal hodně nepřátel a teď si možná naverbuje další davy „haterů“ novou noční můrou. Svůj pohled na horory totiž nezměnil. Prsaté děvčice v upnutých nátělnících vřeští, kolem zase chodí zlý cápek (je jedno jestli s pilou, mačetou nebo drápy) a kameraman si ujíždí na jiskrách, které zpomaleně odlétají ode zdi a skládá je do videoklipů pro teenagery. I ukázky jsou podobné, v podstatě velmi kvalitní, řemeslně nezpochybnitelně na výši a většinou chytře rytmizované prostřednictvím znepokojivých zvuků nebo třeba ukolébavky. Problém je jinde. Jednak od druhého Texaského masakru se na výslednou kvalitu příliš nehledí, a co je mnohem důležitější: všechny ty slavné série, které každá po svém formovaly dějiny žánru, teď vypadají (a dopadají) víceméně stejně. Akorát Masakr je zbarven do hnědé, Nenarození do modra a Noční můra do červena. Trochu málo, ne?