Ověnčen uznáním poroty festivalu Jeden svět vstupuje do kin snímek Nic jako dřív, dokument z produkce HBO, který má na svědomí autorské duo Klára Tasovská a Lukáš Kokeš. Ti stojí za řadou zajímavých dokumentárních počinů a především za čtyři roky starým Gottlandem, jenž prostě nemohl být přijat jinak než kontroverzně. V novém kousku sledují kvartet mladých lidí, kteří pomalu končí střední školu a rozhodují se, co dál. To vše v bezútěšných kulisách Varnsdorfu, místa, kde nikdo z nich vlastně nechce žít. Utáhne tohle téma celovečerní dokument?

Petr není žádný génius a občas si rád trochu zasmaží, ale v jádru je to hodný kluk – jen najít tu životní zodpovědnost. Renatě se nedaří skloubit školní povinnosti s prací a točí se v kruhu. Anička a Nikola se chystají na velké letní dobrodružství, když pojedou na několik měsíců pracovat do Řecka. Všechny hrdiny přitom spojuje blížící se závěr školní docházky a koneckonců i poměrně funkční a podpůrné rodiny. Což je, přiznejme si, na skutečně silný film trochu málo.

Pokud pravidelně sledujete moje chytlavé výlety do dokumentárního světa, jistě si vzpomenete na film Sbohem děcáku, který jsem loni na podzim docela chválil. Podobnost s aktuálním dílem se nabízí, jelikož jsou hrdinové zhruba stejného věku a řeší obdobný typ problémů – ukončení školy, převzetí zodpovědnosti za svůj život a vstup do dospělosti. Ve světle tohoto srovnání však Nic jako dřív poněkud zaostává, jelikož jednoduše nenabízí tak hluboké a silné příběhy. Mladiství z dětského domova neměli finanční zázemí, sociální oporu, lásku ani dobré osobnostní předpoklady do života - i navzdory takto špatně rozdaným kartám se ale snažili bojovat. Mládež zachycená v tomto filmu však většinu z toho má, pouze se z pohledu pražského kavárníka jedná o ty méně inteligenčně obdařené jedince, nic víc. Z toho důvodu jejich jednotlivé příběhy nepůsobí nijak osudově, a kdybyste odebrali nezáviděníhodnou adresu a kvalitu vzdělání, zas tak se neliší od adolescentního tápání většiny z nás.

Proto se naskýtá otázka, proč vůbec takový kus vidět? Abychom si připomněli, že se na severu Čech žije o něco hůř než v Praze? To mi přijde málo. Formálně se sice žádných extrovních kreací nedočkáme, respektují se pravidla nezúčastněného pozorování, ovšem rozhodně zaujme svižný střih jednotlivých scén a příjemně dotěrná kamera vytvářející pocit, že se hrdinům dostáváme až pod kůži. A nejen to. Často se totiž využívá prvků hraných filmů a místy si nebudete jisti, jestli se opravdu díváte na dokument.

Nelze zpochybnit, že se pro leckoho může jednat o zajímavou sondu do prostředí, o němž často neslyšíme (a přesto je pro vývoj naší republiky zjevně tak důležité). Matadoři dokumentární tvorby a sledování lidských osudů ovšem budou čímkoli v tomto filmu překvapeni jen těžko.