Když v roce 2002 vylezl Lee Tamahori na světlo boží s bondovkou Dnes neumírej, spousta fanoušků oslavně hlásala, že takovou změnu série potřebovala (spousta naopak hlásala, že ne). Faktem zůstává, že přehánění celé série, jež se postupně v novodobých dílech s Brosnanem stupňovalo, v Dnes neumírej vykrystalizovalo v totálně přepálenou digitální show, kde Bond surfuje po modrém plátně a snaží se přitom tvářit zatraceně duchaplně. Co z toho vyplynulo pro Tamahoriho? Získal pověst digitálního šílence, což mu posvětil i nejdrsnější člověk na Zemi - Ice Cube - v xXx 2, kde se jezdilo i autem po vlakových kolejích. Tamahori se vrací, aby spojil síly s chlapíkem, kterému teď v Hollywoodu rozdávají hodně smolné karty. Nebudeme se už vracet k tomu, kam kariéra Nicolase Cage dospěla a kam asi bude s úspěchem spět dál a pojďme se mrknout na to, jak to těmhle dvěma podivínům funguje pospolu.

Inu, trailery napověděly naprosto správně: Originální námět, Nicolas Cage s účesem, který není jen divným snem, a do toho Tamahori řádící s digitálními kládami a vlakem rozjetým přímo z monitoru šikuly, který právě přechroustal manuál ke 3D Stuidu MAX. Není však proč házet špínu na celek - velkoryse nastíněná premisa o vychytralém podivínovi, který vidí dvě minuty dopředu, je v rámci filmové originality asi stejným zjevením, jakým bylo Déjà Vu Tonyho Scotta, což je ale bohužel asi jediné velké plus, které se dá na vrub Next uvést. Zbývá už jen spousta průměrné a ještě větší spousta podprůměrné realizace nápadů, které Tamahori podivuhodně skládá do slepence, jenž se vyjímá dobře pouze na plakátech.

Začněme od scénáře. Nicolas Cage aka Frank využívá svou schopnost k tomu, aby se obohatil v kasinu a když si na něj políčí hlídači, samozřejmě jim fikaně uteče (v jedné z nejlepších scén filmu). Náhle ho začne hledat FBI v zájmu národní bezpečnosti, potká dívku, kterou vždycky vídal v jakýchsi vizích a všechno se tak podivně zamotá, že hrdina nemusí vlastně vůbec nic řešit. Všechno mu přijde pod nos, protože veškeré roviny vyprávění se čirou náhodou spojí v jednu (teroristi mají zbraň hromadného ničení a shodou okolností ji hodlají odpálit jen kousek od Franka). Z prostého důvodu, že se všechno vyřeší bez hlavní postavy, má scénář spoustu prostoru k tomu, aby se tato flákala a jiná postava v podání Julianne Moore Franka marně přemlouvala ke spolupráci, aby ten nakonec povolil a mohlo se finálně zúčtovat. Fáze takového přemlouvání/útěku před přemlouváním trvá zhruba sedmdesát minut, načež společná akce hlavního hrdiny a FBI se odehraje během následujících patnácti. Pak je konec a nezbývá než rekapitulovat. Slovíčko „cože?“ padne hodněkrát.

Průvodním prvkem scénáře na motivy románu Philipa K. Dicka je Tamahoriho záliba v přestřelených akcích a zmiňovaných digitálních efektech. Vše zasazuje do kostry budoucího času, kde hrdinu nechá klidně rozmixovat projíždějícím rychlíkem nebo několikrát zastřelit, aby se Frank vždycky vrátil zpět do „svého času“ zdravý a nepoškozený a mohl se rozhodnout jinak a zřejmě trochu správněji. Divák prakticky nikdy neví, co je realita a co je fikce, což je „překvapení“, které se na plátně odehraje nespočetněkrát a po desáté už popravdě trochu nudí. Představte si, jak soucítíte s dramatem odehrávajícím se v oblacích střeleného prachu a umírajících lidí, abyste se zničehonic vrátili o pár minut zpět, nic z toho se vlastně nestalo a odehrálo se něco mnohem méně atraktivnějšího a napínavějšího (rozuměj nikdo neumře a děti si budou mít kde hrát). A můžete si klidně tipnout, jaký „nápad“ je asi použit v závěrečném twistu, který celý film položí do jakoby zajímavé roviny, která na vše vrhá nové světlo a kde se vyplatí přemýšlet o minutu déle něž bylo do této chvíle nutné.

Příčesek Toma Hankse, který si Nicolas Cage pro Next vypůjčil, je asi tím nejmenším, co by vás na jeho hereckém projevu mohlo trápit. O mnoho horší je celková spolupráce s Jessicou Biel, jelikož a) jim to absolutně neladí po žádné stránce, přestože se bezpochyby snaží b) působí vražedně, snaží-li se o filozofické výlevy na téma život a vše kolem něj. Rozuměj Nicolas Cage s psím pohledem a Jessica Biel za všech okolností děsně nepřístupná – tedy alespoň prvních deset minut, co se o ní Cage snaží. Mimochodem způsob, jakým se tyhle dva seznámí, jak brzo se spolu vyspí a za jak krátký časový úsek jim na sobě začne záležet ve smyslu „chci s tebou strávit celý život“, je tak neuvěřitelný a plný klišé, že jste od dob filmu Jako štvaná zvěř zřejmě nic horšího neviděli.

Už dlouho nebylo tak dobrého příběhu, který se v procesu realizace proměnil v tolik neforemný útvar. Jeho konzistence připomíná pověstnou hromádku luštěnin, kterou se musí Popelka do oběda probrat: tu je hrách a tu zas čočka, od všeho trochu, ale ve výsledku žádný řád a vlastně ani dobré jídlo. Na Next se kouká dobře jen pokud jste ochotni nechat se vést. Chcete-li mermomocí přemýšlet či se rýpat ve vizuální stránce, času na to budete mít dost a spokojeni asi nebudete. Dobrého sci-fi zážitku ve stínu legendy páně Dicka se vám dostane pohříchu málo a jeden nemusí být zarputilý čtenář, aby si domyslel, že tentokrát to zase zprznil Hollywood.

A Nicku, ty už se taky prober.

Mimochodem, všimli jste si na české verzi plakátu věty "Od autora filmů Blade Runner a Minority Report"? Tahle mystifikační hra s divákem už trochu zavání :).