Za svůj život jsem viděl hodně filmů a věděl jsem, že dřív nebo později přijde okamžik, kdy si v kině řeknu, že na tohle už jsem starej. Věk Rogera Murtaugha ze Smrtonosné zbraně ještě nemám, ale Nerve: Hra o život je film, u něhož je skutečně evidentní, že hodlá oslovit diváky o generaci mladší. No... nějak se s tím budu muset porvat. 

Nerve: Hra o život: FOTOGALERIE

Takže o co jde? V podstatě o teenagerskou vykrádačku Hry a Smrtonosné pasti 3. Zapomeňte však na charismatického Michaela Douglase nebo hláškujícího Johna McClanea, místo nich nafasujete vcelku roztomilou Emmu Roberts a ta se přihlásí do absurdní hry Nerve. Ta funguje na jednoduchém principu – jsou hráči a diváci. Hráči musí plnit úkoly a výzvy, které jim dávají diváci a čím divočejší výzvy splní, tím víc vydělají. Uťáplá Vee se nechá vyhecovat, aby se z ní stala hráčka a překvapivě ji to začne bavit. Nejen proto, že konečně mohla vylézt ze své ulity, ale i díky Ianovi, dalšímu hráči, na něhož narazila a s nímž se na přání diváků musela spojit. Blbnutí po New Yorku, při němž si zkouší šaty za tisíce dolarů a běhá ve spodním prádle po obchoďáků, se ovšem brzy změní ve hru, v níž jde nejen o nervy, ale i o krk. A Vee pochopí, že cesta zpátky už neexistuje. 

Henry Joos a Ariel Schulman natočili dva díly Paranormal Activity a chválený dokument o temné stránce sociálních sítí Catfish. Teď dostali pár milionů, dvě druhořadé herecké hvězdičky a scénář, z něhož museli mít srandu nejspíš i oni sami. Ano, Nerve je neskutečně idiotský film, který může brát vážně jen dvanáctiletý divák, jenž touží po kariéře youtubera, nebo sedmdesátiletý důchodce, jenž žije v představě, že na internetu najde návod, jak si z roličky od hajzlpapíru, jedlé sody a třicetiprocentního eidamu vyrobit ve sklepě atomovku. Je to blbé. Hrozivě blbé. Ale naštěstí si toho jsou všichni za kamerou i před ní vědomi. 

Přehrajte si trailer Joost a Schulman se tak pokouší diváka umlátit záběry, o nichž si myslí, že jsou cool a stylové. A naštěstí obvykle i jsou. Střídání klasické kamery se záběry z mobilních telefonů je sice už hodně okoukaná věc, pořád to ovšem celkem funguje, minimálně dost na to, aby se to během 96 minut nestihlo okoukat. Akční scény taky nejsou úplně špatné a úsměvně pitomoučkou zápletku občas příjemně odlehčí i fungující humor. Nechci to ale zase přechválit, dojde i na okamžiky, kdy se Nerve bere přespříliš vážně a režiséři se pokouší o jakési sdělení a sociální kritiku a je to hodně smutný pohled. Navíc uvěřitelný asi jako patnáctiletý levicový intelektuál ve značkových hadrech od rodičů, za něž bych dal půl platu.

Ale abych byl fér, Nerve: Hra o život chce opravdu cílit na mladší publikum. Na takové, které vidí svět ještě trochu černobíle a musí každý den rodičům ukazovat, jak nastavit titulky u přehrávání videa a vysvětlovat, jak funguje Skype. Pokud do téhle kategorie patříte, tenhle teen thriller se vám může líbit. Napětí v něm najdete dost, hrdinové jsou fajn a vlastně to dost šlape. A tak je nejpodstatnější, jak moc budete ochotni přimhouřit oči nad tím, že je to vlastně šílená volovina. Pokud v tomhle směru moc tolerantní nejste, doporučuji dát si repete s Douglasem a Willisem.