Jak Sezóna tehdy prošla skrz stranické schvalovací komise, kolem kterých se samotný film točí, je mi velkou záhadou. Možná to bylo nadsázkou, která se táhne celým filmem, možná postranními uličkami, kdy se Svěrák se Smoljakem hádají o tom, kdo má v souboru hlavní slovo, případně jeden z nich vypráví o svých trablích s pokrývačem ("Jednou napíšu knížku o úpadku řemesel v Čechách"). Politická satira se však pod přívalem hlášek a úryvků z Cimrmanových her (především Němý Bobeš) nikdy neztratí a z dnešního "bezpečí" je radost sledovat jak podpásovky režimu, tak opatrné utahování si z vlastních nedostatků. Nikdy přitom nepoznáte, kde končí realita a začíná hbité pero autorské dvojice. Ti dva nám přinesli největšího génia na světě. Ještě ve dvanácti jsem věřil, že Jára Cimrman může za všechny vynálezy na světě, akorát ho pokaždé předběhli. A byl jsem v Blaníku, hledaje tamní vojsko.

Nejistá sezóna je symbolickým završením Cimrmanovského odkazu (samozřejmě, že vznikají další hry apod., ale tohle je to nahlédnutí za oponu, jakkoliv stejně zinscenované) a znovu se tu ukazuje potřeba nosného obsahu. Celý film sestává pouze z komorních dialogů na zkouškách, v hospodě nebo před komisí, jenž rozhoduje o dalších osudech divadla. Úsměvné připomínky, zábavná řešení, smířené bolístky a pár duševních knokautů. Nikdo tu nekrvácí, občas je důvod k trpkosti, ale vždycky se najde někdo, aby s celým týmem před i za kamerou vybruslil do širokého úsměvu. Jedenadvacet let přitom stěží ublížilo metalíze, převodovka pořád funguje bez jediné chybičky. Tak nelelkujte a běžte se projet. Víme, že chcete otočit klíčkem...