O FILMU

Víte jak to chodí s těmi druhými díly. Škoda mluvit. Jenže v roce 1989 to s důvtipem mistra Zemeckise fungovalo úplně jinak. Právě druhým dílem nastoupilo Martyho potulování časem cestu vytříbené a hlavně kompaktní sci-fi trilogie, která nejede tradiční (a povětšinou zhoubnou) cestou v duchu slov „větší, akčnější, zábavnější“, ale s citem opakuje, rozvíjí a hlavně důsledněji zaplétá perfektně prošlapanou pěšinu z prvního dílu. Marty se tak hned na začátku vydává s potrhlým profesorem Brownem nakouknout do budoucnosti, která se netváří zrovna příznivě. Životní elán je pryč, rodinná idylka v tahu a Martyho synátorovi hrozí, že mu do konce života budou spoluvězni šeptat do ouška „Miluju tě.“ :-) Jinak řečeno, příjemná výchozí pozice pro další ztřeštěnou honičku (tentokrát s hover boardem) a bloudění v časových paradoxech. No jo, ale tentokrát to nebude tak easy, protože když člověk znovu sklouzne do roku 1955 a začne se plést do cesty svému původnímu já, které stejně jako to nové mění minulost, aby zachránilo společnou budoucnost… máme z toho pěknou bramboračku. :-) Naštěstí pořád nechutně zábavnou.

FOTOGALERIE