Dámy a pánové, máme tu pecku léta. Vysokorozpočtové sci-fi si sice nárokovaly loňskou sezónu, koneckonců i páně Cruise doufal v triumf skrze chladně vydesignované Nevědomí, ten pravý futuristický nářez ale dostáváme až teď. A i když nemá zájem v přepisování dějin kinematografie a posouvání ideových hranic, nejspíš se stane jednou z povinných součástí fanboyovských videoték a televizních schémat.

Na hraně zítřka: FOTOGALERIE

Tom Cruise potvrzuje, že si už čtvrtou dekádu zvládá vybírat projekty tak jako žádná jiná velká hollywoodská star.Novinka Douga Limana, jenž má u mě jednou provždy dobrou reputaci díky Agentu bez minulosti i Mr. & Mrs. Smith, je vlastně našlapanou hardcore military sci-fi - tedy pohybujeme-li se v kontextu popcornových oddychovek, které neřeší odkaz Immanuela Kanta a zvládnou pobavit všechny, od desetiletých klučinů až po jejich maminky, které v pubertě vlhly, když si Cruise v Top Gun mezi záclonami podával Kelly McGillis. S Tomem už něco prožily, ten pán holt není nejmladší, přesto ani tentokrát neselhává a zvládá uhrát vyjukaného zelenáče na válečném poli i odhodlanou vojenskou mašinu.

Jeho postava díky šťastné shodě okolností (okolností z jiné galaxie) prožívá znovu a znovu ten samý zlomový den, tak trochu po vzoru hrdinů Zdrojového kódu nebo Na Hromnice o den více. Akorát přitom proskakuje mezi výbuchy, šrapnely a tříštícími se exoskeletony, kosí šmejdy z vesmíru a touží po záchraně své kolegyně ve zbrani, s roztomilou přezdívkou The Full Metal Bitch. Cruiseova postava trochu trpí handicapem své obyčejnosti, nenaplňuje hrdinské archetypy a nebudete ho mít za cool geroje, v jehož přítomnosti byste chtěli strávit aspoň pár minut. Nepřišel nový Neo nebo Wolverine. Tahle „slabina“ ale pomáhá vtáhnout neznalého diváka rychleji do děje a nabírat během filmu zkušenosti prakticky paralelně s hlavním hrdinou, vždy jen krok za ním, tak aby vás neustále překvapovala efektnost jeho skopičin.

A že jich je! Nevzpomínám si na natřískanější blockbuster. Vážně ne. V Na hraně zítřka je toho strašlivě moc, desetkrát víc než v trailerech, které přitom už samy o sobě vyznívaly velmi tučně. Přeskakování v čase a efektní těžení toho, že se znovu a znovu projíždí ten samý děj, umožňuje libovolně zrychlovat vyprávění, čehož Liman využívá bezezbytku. Hlušina je nekompromisně přehlížena, scény, v nichž by se šetřily miliony neexistují, prostě se do toho šlape v neskutečném tempu od první do poslední minuty.

Těžko vzpomenout na lépe napsanou letní pohodu. Kromě efektních válečných jatek, které bez problémů propojují Zachraňte vojína Ryana s Avatarem a Transformery, se tu zábavně hraje s paradoxy repetitivních zážitků – tak že by se nemusely stydět ani ryzí komedie typu Na Hromnice o den více nebo 50x a stále poprvé – a přimíchává se trocha té psychologie a romantiky. I tady je ovšem Liman úsporný, nevykecává se a nezpomaluje. Bohatě to ale stačí, klidně i pro rozvíjení emzácké mytologie. Při tom střemhlavém tempu prostě víc potřebovat nebudete - i pár záběrů na cvičící Emily Blunt postačí, i tři sáčky cukru sladící její kafe zvládnou odpálit kýženou chemii, o níž se kdejaký biják pokouší desítky minut.

Víc prostoru tak zůstává pro hravost, scenáristickou invenci a mámení diváckých smyslů. Co do atrakcí je Na hraně zítřka výjimečně nahuštěnou podívanou, u níž nehrozí time-out. A přestože film nabere od začátku obrovské tempo, nikdy nezahltí. Válečné inferno občas ustoupí komediální pasáži. Když se omrzí jatka na pláži, změní se chytře lokace a boj o přežití lidstva se přesune do jiné válečné zóny. Třeba i klidnější… ale rozhodně takové, abyste měli pocit, že scenáristé využili potenciál své zápletky a svého fikčního světa naplno. Koneckonců film má ve své úvodní třetině i moudře staženou zvukovou stopu, aby mohl postupně přidávat na intenzitě a nevyplýtval si všechnu sílu hned zkraje.

Přehrajte si trailer Na hraně zítřka je chytrým, úsměvným a přesto strhujícím roller-coasterem, z něhož sebevědomí a realizační suverenita stříkají od první verbovací montáže až do posledního úsměvu. Jasně že jde o míchanici všech možných inspiračních zdrojů a vlivů, proto tu schází onen wow-efekt, jenž by film okamžitě vykopl mezi milníky z ranku Matrixu. Nejsou tu ani osudové emoce a intelektuální ambice, díky nimž bychom mohli mluvit o jasné klasice typu Minority Report, Total Recall nebo Terminátorovi.

Neotřelou zápletku, živé postavy a maximální trikové podání tu ale pracují ve prospěch filmu, jenž zvládne během čtvrt hodiny nabídnout tolik popcornové radosti, kolik najdete obvykle v jednom celém blockbusteru. Scény, jež by byly jinde adrenalinovým vrcholem, jsou tu jen dalším stupínkem k plnokrevné jízdě bez slabých míst. Málokde byly ty stovky milionů dolarů utraceny průkazněji.

V rámci přímočarých letních rambajsů jde o absolutní trefu, kterou budou diváci nadšeně sjíždět ještě mnoho dalších let. Díky za ní.