Roman Polanski je už půl století přeborníkem na látky dramatické, mysteriózní a veskrze napínavé. Mapování tajemných cestiček jej často dovedlo k nahlížení do nejtemnějších zákoutí lidské duše, pravidelně jej ale posunovalo i k mistrovským kouskům rozličných subžánrů, díky kterým se režisér zacementoval mezi smetánku (patří do ní i v době, kdy je vláčen po soudech a žalářích). Ač Polanski v posledních letech uhýbal i k projektům usedlejším a méně dráždivým, náklonnost k látkám, které namáhají nervovou soustavu, se ještě občas připomene.

Jako u Muže ve stínu. Drama, s přesahem jak ke klasické thrillerově šabloně „sám se lapil do pasti a teď dostane co proto“, tak do významově bohatších politických sfér, oživuje spoustu režisérový oblíbených motivů. Obeznámený divák (a nejen on) nejspíš nebude mít problém odhadnout, jakým směrem se bude příběh odvíjet. Přestože se tentokrát odpichuje od postavy nevýrazného pisálka (Ewan McGregor), jenž je najat namyšleným britským ex-premiérem (Pierce Brosnan), aby učesal a připravil k vydání jeho biografii, jsou záminky i peripetie vesměs ozkoušené a snesitelně předvídatelné.

Na začátku moře vyplaví mrtvého původního autora, o chvíli později už Polanski kamerou významně zabírá onen knižní rukopis, jenž prostě musí skýtat něco důležitého. Pak se prohloubí zvědavost hlavního hrdiny, zatáhnou se do hry jeho hormony a chtíč, až se naplno rozjede hra protichůdných zájmů i podrazů, v níž se námezdní spisovatel mění v lovnou zvěř. Jenže kým je vlastně uháněn? Muž ve stínu odpovídá po Polanského jistém řemeslném způsobu, v němž se dle potřeby přidává na paranoie, sexuální dráždivosti nebo neprodyšně temné atmosféře boje o život. Jenže ačkoliv Polanski nikdy nebude rutinérem, určitou samozřejmost, mechaničnost a strnulost jeho novinka protentokrát vykazuje.

Jako by režisér podstrčil derivát ze svých slavnějších kousků, jako by oprášil postupy ze 48 hodin v Paříži nebo Čínské čtvrti a zinscenoval je ve snímku, jenž postrádá jejich intenzitu, rafinovanost, ale i tempo. Politickým šťouchancům není věnována taková pozornost, aby mohly samy o sobě film výrazně obohatit, takže se snímek z kotoučů odvíjí jen jako kvalitní žánrový příspěvek - není tak sofistikovaný, ani konstantně režijně virtuózní (byť genialita „ze starých časů“ občas probleskne), aby Polanského filmografii převrátil vzhůru nohama a natočil ji k novému vrcholu.

Na druhou stranu, kdyby každý trestanec ve vězení točil takhle dobré filmy...

P.S.: Je velmi sympatické, že brzy pětapadesátiletá Kim Cattrall (aka Samantha ze Sexu ve městě) ze sebe alespoň v tomto filmu nemusí sypat jen narážky na orální uspokojování. A může i hrát.