Určitě si ještě pamatujete na dekádu, kdy nám víceméně sebrali Roberta Zemeckise. Režisér Forresta Gumpa a Návratů do budoucnosti se po roce 2000 snažil o animovanou 3D revoluci, jen aby nakonec přišel James Cameron a odpálil ji jediným modrým filmem. Pro Zemeckise to byl signál, že je čas se na to konečně vykašlat. A filmový klasik jej kupodivu poslech a natočil výborný Let s Denzelem Washingtonem.

Pamatujete si na úvodní leteckou eskapádu, která byla možná nejnapínavější scénou roku 2012? S letošním Mužem na laně je to podobné, jen v obráceném gardu. Zatímco Let byl celkem drsným dramatem, které po silném startu maličko vyprchávalo, film o francouzském provazochodci, jenž si v roce 1974 napnul lano mezi věžemi Světového obchodního centra, funguje přesně obráceně.

Co přesně to znamená? Že vás čeká pozvolna gradující komedie (něco jako Dannyho partáci po francouzsku), u níž se filmařské zázraky dějí až ve finální, obdivuhodně přesvědčivé půlhodince. Muž na laně je do té doby jaksepatří pohodová oddechovka s drzým hrdinou, který si chce splnit velký sen. Čím víc se ale blíží k jeho dosažení, tím obratněji Zemeckis utahuje diváckou smyčku. A vy se vyloženě třesete na to (nebo z toho), co se bude dít dál.

Pokud příběh Philippa Petita znáte, samozřejmě budete napjatí o něco méně. I takoví návštěvníci ale dostanou svižnou a cílevědomovou podívanou, která adekvátně baví a směřuje k nezapomenutelnému finiši. Možná to chtělo propracovanější vedlejší postavy a pár lidem asi nesedne krapet nafrněný hlavní hrdina. Joseph Gordon-Levitt ale ústředního snílka hraje znamenitě (na francouzský přízvuk si zvyknete překvapivě rychle), a pokud se naladíte na jeho přímočarou cílevědomost, není problém mu fandit do poslední minuty.

Zemeckis toho ale kupodivu nabízí daleko víc. Je docela možné, že jste nedávno vyrazili na Everest, který nám představil odvrácenou stranu sahání po hvězdách. Nebo jste viděli Marťana, v němž se oslavuje hlavně nezdolný lidský intelekt. Muž na laně pak do téhle tematické trilogie přináší trochu bláznivou odvahu a především umělecké tužby, jejich plnění může být pro člověka stejně důležité jako cokoliv jiného. Zemeckisova novinka tak možná vypadá jako film o chlápkovi, co chtěl akorát hrozně vysoko machrovat před celým New Yorkem. V jádru ale jde o univerzální příběh o tom, že když toužíte předvést něco unikátního, neměli byste se nechat jen tak zastavit.

Poslední zajímavý prvek Muže na laně pak samozřejmě souvisí s Dvojčaty. Zemeckis je tu digitálně oživil na jedničku s hvězdičkou, a navíc si brzy uvědomíte, že je s nimi Petitova výprava neodlučitelně spjatá. Jeden francouzský blázen tak paradoxně ovlivnil myšlení celé Ameriky. A protože jsme o slavné věže v roce 2001 přišli, rezonuje tenhle příběh o to víc.

Ano, Muž na laně z trailerů působí jako obyčejný film o neobyčejném akrobatickém kousku. Zemeckis ale tuhle zátletku rozvedl do netušených končin, čímž vás donutí nostalgicky vzpomínat na jeho největší pecky. I ty se zdály být dost jednoduché, jen aby nakonec servírovaly velice komplexní zážitky. A ačkoliv jsou Forrest Gump nebo Návrat do budoucnosti přeci jen o level jinde, Muž na laně skvěle evokuje jejich čistokrevné filmařské nadšení. Takhle prostě točí jen Zemeckis. Takže... vítej zpátky, Roberte!