Kdybyste se nás před pár lety zeptali na TOP 10 talentovaných mladých režisérů, jméno Duncana Jonese by tam určitě bylo a nejspíš hodně vysoko. Po fenomenální komorní sci-fi Moon nás posadil na zadek skvělým Zdrojovým kódem a čekali jsme od něj velké věci. Ty ovšem nepřišly, i když Warcraft takové ambice měl, nakonec z toho ale vylezl víceméně komerční neúspěch a fantasy, která ve filmovém světě nezanechala zásadnější stopu. Jeho Mute měl být návrat ke kořenům. Ke sci-fi, do světa Moon a k malým projektům. A dopadlo to strašně špatně.

Mute: FOTOGALERIE

Podíváme se do Berlína blízké budoucnosti. Ještě to tu nevypadá jako v Blade Runnerovi, i když za pár let už nejspíš bude. Němý Leo se tu snaží živit jako barman, chodí se servírkou jménem Naadirah a dělá, že nevidí šéfovy špinavé kšefty. Pak ale jednoho dne Naadirah beze stopy zmizí a Leo se rozhodne ji najít. Během svého pátrání přijde o práci, musí se postavit bývalému nadřízenému, čeká ho setkání s dvojicí podivínských chirurgů a půjde mu o krk. Leo však v životě moc hezkých věcí nezažil, a tak je odhodlaný svou lásku najít za každou cenu. I když to bude možná pěkně bolet.

Tak. Na co jsme se mohli těšit? Na detektivku z temné budoucnosti, s trochou štěstí na něco když už ne bladerunnerovského, tak třeba jako Zvláštní dny. Co jsme dostali? Totálně zprasenou nudu. Popravdě moc nevím, co na Mute pochválit, tak to zklamání vezmu z několika úhlů pohledu. Začneme s detektivkou. Jako krimi Mute jednoduše nefunguje, protože Leo nemluví a jde o poměrně pasivní postavu. Jeho pátrání vypadá tak, že přijde na nějaké místo, ukáže lidem fotku své přítelkyně a ti mu buď řeknou, kam má jít nebo na něj chvíli řvou, případně mu rozbijí hubu a on to zjistí o minutu později. A do toho mlčí a bez výrazu čumí. Popravdě v půlce mě napadlo, že Leo nemluví jen proto, že kdyby mluvit uměl a mohl vést s ostatními lidmi dialog, celá detektivní linka by skončila po třiceti minutách. Není zrovna komplikovaná, nenabízí žádné překvapení nebo zajímavý zvrat (jen jeden nezajímavý) a vlastně nic, co by diváka vytáhlo z letargie. A vzhledem k více než dvouhodinové stopáži je to celkem problém. A může být hůř.

Detektivní zápletka je možná nudná, dává ovšem v rámci možností smysl a svým způsobem funguje a drží se tak nějak logiky. Zbytek filmu moc ne. Skoro stejně času jako s Leem totiž strávíme s chirurgy, kteří si říkají Cactus Bill a Duck. Ne, nevím proč. Nepřekvapivě se jejich příběh s pátráním němého barmana propojí, bohužel až v okamžiku, kdy už se budete modlit, aby to celé skončilo. Zatímco Leo je nudný charakter, tihle dva šašci vypadají jako postavy, na nichž si Duncan Jones zkoušel, co všechno mu ještě projde. Jejich osobnosti se mění bez nejmenšího důvodu ne během filmu, ale i během jednotlivých scén. Není úplně snadné utvořit si vztah k někomu, kdo se během jednoho okamžiku prezentuje jako starostlivý táta a hned potom se chová jako nejlacinější agresivní hovado. Rudd a Theroux se sice snaží, ovšem když nejspíš ani režisér moc nevěděl, co mají být jejich hrdinové zač, je to k ničemu... výraz „co se to do hajzlu děje“ budete mít i díky nim u Mute častěji, než by se vám líbilo. 

No a pak je tu svět budoucnosti. Není moc zajímavý, ale ve filmu jde o ten nejmenší problém. Zaujme především tím, jak moc je zbytečný a nucený, stejně jako napojení na Jonesův Moon. Vůbec mě nepřekvapilo, že film se měl původně odehrávat v současném Londýně, respektive Tokiu, pak si však režisér řekl, že z něj udělá sci-fi a napojí ho na svůj debut, protože „proč do hajzlu ne.“ Ne že by to vypadalo ošklivě, jen je to samoúčelné a na Netflixu máte hned vedle Altered Carbon, který podobně vymyšlený svět uměl prodat o několik řádů lépe.

Přehrajte si trailer Docela by měl zajímalo, co se při natáčení stalo, nechce se mi totiž věřit, že Jones tenhle bordel natočit chtěl. Mute je dlouhý, nudný a otravný film s nezajímavým hlavním hrdinou, nefunkčními postavami a utahanou detektivní linkou a nepříliš nápaditým vizuálem. Dokoukat to bylo skoro nad moje síly a Jones se teď bude muset hodně snažit, aby si zachránil pověst. I když těžko říct, jestli je co zachraňovat...