Vztahová dramata Francouzi prostě umějí, takže je dobře, že se režisérka a scenáristka Maïwenn pustila do dalšího zpracování věčného tématu žen a mužů. Po pár minutách se rozkoukáte a příběh bude krystalicky čistý. Dívka Tony a bonviván Georgio se seznámí, chodí spolu, vezmou se, mají hezké i těžké chvilky a nějak dopadnou. Prostě vztah. Jenže scénář se očividně nesnaží ukázat něco úplně nového, nevystavuje své hrdiny do nepředstavitelných situací. Namísto toho chce vykreslit několik fází vztahu a jejich prožívání z pohledu obou protagonistů.

Zíváte už teď? Pak to nebude nic pro vás. Střihačské nůžky byly totiž trestuhodně opomíjeny, což dovedlo stopáž až k monstrózním 130 minutám. První hodinka uteče jako nic, postupem času ale trochu docházejí nápady a jakmile už divák postavy zná, těžko ho něco překvapí. Kamera i hudba se o žádné finesy nepokoušejí a dávají vyniknout ústřední herecké dvojici a hlavně dialogům, které jsou opravdu nenucené a často zcela trefné.

Vedle spousty nominací na ceny César si Můj král připsal jeden důležitý zářez už loni. A cenu pro nejlepší herečku v Cannes dostala Emmanuelle Bercot a skutečně po právu. Až na pár míst, kde možná moc tlačí na pilu, je skvělá a roli labilní Tony jí bez problémů uvěříte. A že je Vincent Cassel bourák, to se ví už dávno. Dovedu si představit, že jeho ztvárnění rebelského Georgia přitáhne do kin spoustu dam v nejlepších letech, natěšených na jeho prošedivělý kukuč. Na ústřední duo se prostě skvěle dívá a mezi Cassellem a Bercot to jiskří, šlape a vůbec funguje, jak má.

Výsledné hodnocení je tak ještě subjektivnější než obvykle. Pokud máte rádi vztahová témata nebo si ideálně něčím nepěkným sami procházíte, může být Můj král velkým malým filmem, který vás zasáhne na správných místech. Ale jestli spíš vyhlížíte premiéru Batman vs. Superman a dumáte, jak zabít čas, Maïwenn vás svým zdlouhavým pohledem na jeden složitý vztah unudí k smrti. Tak neříkejte, že jsem vás nevaroval.