Hugh Grant už nezavadil o pořádnou roli zatraceně dlouho, a jak se zdá, čím více stárne, tím víc vypadává ze cviku ve své škatulce „nervózní zmatkař“; ono to s těmi přibývajícími vráskami uhrát, to je opravdový kumšt. Grant se nicméně nevzdává a svůj šarm posílá do dalšího litého boje o diváckou přízeň v roli, která je úplně stejná, jako deset rolí před ní – i tentokrát je konfrontován s jistou fází lidského soužití zvaného vztah a musí s ní nějak pracovat. A už v traileru najdete přesně to, co byste od takové premisy zase a znova čekali. Což znamená: Granta s vykulenýma očima, Granta, ze kterého si někdo dělá srandu a tak koulí oči, Granta, který dělá legrační grimasy na ostatní, k čemuž patří mimochodem i to, že koulí oči. A tak dále. I kvůli téhle úloze „kuliče“ nelze za filmem hledat cokoliv sofistikovaného po jakékoliv stránce. Jednoduchý příběh se snadnou zápletkou sedí na míru oběma z ústřední dvojice, kteří se nijak přehnaně nesnaží a v podstatě prodávají jen svou rutinu, při níž se ani nemají šanci zadýchat. Plyne z toho pár pousmání, jedno lehce výraznější (medvěd) a jakási příjemná jistota, že tyhle nenáročné filmy tady vždycky budou a dopadnou pokaždé stejně. Stejně jako jejich trailery, které se prakticky nikdy neodlepí od tříhvězdičkového dna.
