Sci-fi je otloukaný žánr, kterému první hollywoodská liga momentálně moc nefandí. A tak to s ním zkouší tvůrci s notně omezenými produkčními možnostmi. Jak ale ukázalo Sunshine, i s malou portmonkou se dá udělat velké divadlo. Věří v to nejspíš i tvůrci vesmírné sci-fi lokalizované přesně tam, kde předpokládá výstižný název: Na Měsíc. Sam Rockwell tu je sám, jen se smajlíkem, co připomíná pana Wilsona z Trosečníka (mluví jej Kevin Spacey). Není divu, že mu z toho trochu hrábne... a že na něj scenáristé nechystají nic, co by se blížilo konejšivým vědecko-fantastickým vizím Stevena Spielberga. Rockwell prostě bude psychařit, což se dá vytušit i z úryvků z recenzí, které několikanásobně oceňují jeho herecký výstup, a pak pochopitelně chválí i celý film. Lákají tím vlastně na něco, co by měl prodávat spíš trailer samotný, skrze svou střihovou skladbu, hudbu a vůbec celou koncepci. Jenže Moon se cítí jako nízkorozpočtový outsider, a tak se propaguje i nízkorozpočtovým trailerem, jenž se podobá suše průměrným upoutávkám na nezávislá artová konverzační dramata. To zamrzí. Takhle se člověk musí těšit jen proto, že vidí zase jednou seriózní sci-fi pro kina...
