I nejslavnější detektiv všech dob musel nějak začínat. Arthur Conan Doyle sice nikdy nenapsal žádné příběhy z Holmesova dospívání, časem ale samozřejmě přišli jiní, kteří se o to pokusili. A zatímco dospělý Sherlock roky vládnul televizním obrazovkám, Steven Spielberg se rozhodl přihodit jeho študáckou verzi mezi hrstku rodinných filmů, které v osmdesátých letech vyprodukoval společně s duem Marshall - Kennedy. Při pohledu na dnešní slávu Návratů do budoucnosti nebo Rošťáků jde o docela zapomenutý kousek, jeho kvality za to ale rozhodně nemůžou.

Mladý Sherlock Holmes, jehož dost možná znáte pod britským názvem Pyramida hrůzy, je totiž důležitý hned v několika ohledech. Už od doby svého vzniku se chlubí nestárnoucími triky v gremlinovském stylu a objevila se v něm první kompletně digitální postava. Na přelomový, zhruba desetivteřinový záběr se skleněným rytířem dokonce dohlížel sám budoucí kápo Pixarů John Lasseter. A od něj se začal odvíjet celý filmový směr, jehož vzestupu do dalšího levelu jsme byli svědky při nedávném výletě na Pandoru.

Fiktivní zrod fiktivního detektiva ale není z těch filmů, které by vás měly uchvátit jen promakanými detaily v obraze. Kdepak, tehdy ještě hrál hlavní roli příběh, který vypráví o prvním velkém dobrodružství, jež Watson a Holmes společně zažili. A Doyle by na něj byl určitě pyšný. Kolem školy, na níž chlapci studují, se to začíná hemžit tajemnými vraždami a brilantní mysl, jíž nosí jeden z nich v hlavě, musí začít pracovat na plné obrátky. Nebezpečí číhá na každém rohu, Sherlockův vynálezy posedlý mentor rozdává cenné rady a jeho sličná neteř se do celé záležitosti zaplétá víc, než je zdrávo. Co se to vlastně děje? A jak s tou kupou mrtvol souvisí dávná egyptská kletba?

Barry Levinson udělal z Sherlockových začátků (v rámci možností) překvapivě temnou a osudovou story, jeden z těch filmů, který skvěle kombinuje humorné pasáže s těmi dobrodružnými, děsivými i romantickými. Nacpaný nečekanými zvraty, nepostrádající akční scény s šermováním nebo hořícími lidmi a po okraj naplněný odkazy pro holmesology. Zkrátka i dnes výborně šlapající teen-detektivku s géniem s fajfkou (nezapálenou!), která vás po chvíli sledování praští do očí ještě jednou nadmíru zajímavou věcí.

Celá totiž vypadá jako nejoblíbenější film J. K. Rowling, která pět let po její premiéře začala psát prvního Harryho Pottera. Vzhledem k tomu, že je scenáristou Mladého Sherlocka Holmese Chris Columbus, jenž režíroval první dva potterovské filmy, často to vypadá jako až moc velká náhoda. Radcliffe jako by z oka vypadl zdejšímu Watsonovi a celá výstavba filmu s trojicí odvážných hrdinů, kteří řeší záhadu v pauzách mezi studiem na typicky britské internátní škole, vám bude určitě také náramně povědomá. Spielberg a spol. tak krom skvělého filmu nevědomky stvořili i recept na jednu z nejvýdělečnějších filmových ság všech dob, a už proto by se na tuhle hravou holmesovinu nemělo zapomínat.