Ne, dneska už se nehodláme vézt na shodě příjmení hlavní hrdinky s největším kouzelnickým ušatcem pod sluncem. Beatrix Potter je tu za sebe, vypadá jako Renée Zellweger, opět kreslí divné pohyblivé králíčky a do její přízně se vtírá zmatený Ewan Gregor. Zatímco minule bylo možné vycítit jakéhosi velkolepě oslavného ducha v rytmech symfonie z Lásky nebeské, tentokrát to tvůrci vzali mnohem komorněji. A protože jejich hudební linka není příliš naléhavá, mohlo se odpárat několik dramatických vložek, které obvykle ke každému správnému životopisnému dramatu tak nějak patří, a trailer odlehčit o deset kilo vážnosti. Co tedy zbylo? Spousta divadelní rozvernosti: To nejlepší z kreslených králíčků, stylizovaně afektovaného hereckého antré (přece jen jsme ve viktoriánské době, že), zamilovaných úsměvů hlavních protagonistů a námluv na bázi tehdejší etikety. Pokud vás to už minule neoslovilo, pravděpodobně Noonanovi nepropadnete ani nyní. Faktem zůstává, že divácký potenciál tohoto filmu se v mých očích ztrácí kdesi v mlze a neumím si představit, že by ho dobrovolně navštívil někdo jiný než zarytí fandové Renée Zellweger (kolik je mezi vámi vůbec fanoušků Beatrix Potter? :). I tak je ukázka řemeslně přívětivá - tedy dokážete-li se odpostit od toho, že vás její průběh vůbec nezajímá ;).
